Svátek má: Svatopluk

Zprávy

Velikost textu:

Poučení z Hongkongu: Politický aktivismus jako past

Poučení z Hongkongu: Politický aktivismus jako past

Příběh Hongkongu v 2. pololetí roku 2019 je typické aktivistické téma se všemi nepříjemnými důsledky.

Ilustrační foto
11. ledna 2020 - 10:15

Je kolosální ságou politického vydírání. Rok 2019 byl příkladem úspěchu aktivistů jak novelizaci zákona o vydávání stíhaných osob na Tchaj-wan, do Macaa a Číny, změnit v záminku k demonstracím a ohromnému vandalismu.

Rekapitulace případu ukazuje, jak z boje za demokracii se vyklubalo primitivní politické vydírání, upozorňuje publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Připomíná, že hongkongské úřady 23.10.2019 propustily z vězení muže podezřelého z vraždy na Tchaj-wanu. Dvacetiletý Chan Tong-kai je podezřelý, že v roce 2018 během výletu na Tchaj-wan zavraždil těhotnou přítelkyni. Její tělo pohodil v kufru u stanice metra v Tchaj-peji. Chan se vrátil do Hongkongu, kde byl uvězněn kvůli finančním podvodům, protože po smrti přítelkyně zneužíval její kreditní karty. Kvůli podvodům v dubnu 2019 mladíka hongkongský soud poslal do vězení na 29 měsíců. Vzhledem k době, kterou strávil ve vazbě při čekání na soud, a s ohledem na dobré chování, byl Chan v říjnu 2019 již propuštěn.

Vláda Hongkongu zdůvodňovala nemožností vydání Chana svůj úmysl přijmout zákon umožňující vydávat z Hongkongu do ČLR, na Tchaj-wan a do Macaa osoby podezřelé z trestných činů. Zákon ale vyvolal ve městě rozsáhlé protesty vyprovokované protičínskými aktivisty.

Když byl Chan propuštěn z vězení, omluvil se rodičům oběti a široké veřejnosti, a řekl, že se chce vydat justici na Tchaj-wanu. Dokonce si i koupil letenku na Tchaj-wan, ale potom se vymlouval, že kvůli politické nejistotě na Tchaj-wanu letenku zrušil. Prý chtěl strávit ještě nějaký čas se svou rodinou, než zamíří na Tchaj-wan. Dobrovolné vydání se tchajwanské justici plánoval až po tchajwanských volbách v lednu 2020.

Správkyně Hongkongu Lamová (Carrie Lam Cheng Yuet-ngor) Chanův případ dávala jako příklad toho, proč prosazovala zákon o vydávání, který měl řešit nedostatky současného zákona o vydávání lidí do jiné jurisdikce. Protičínští aktivisté v tom spatřovali nebezpečí, že budou moci být do Číny vydáváni i odpůrci politiky Pekingu. Z demonstrací se postupně staly masové politické protesty přecházející postupně v městskou gerilovou válku.

Tchajwanská vražda jako rozbuška

Aktivistickou stopu lze nalézt v tomto příběhu již od okamžiku, kdy vláda Hongkongu extradiční novelu zákona navrhla v únoru 2019. Již v březnu 2019 demonstrovaly tisíce aktivistických šmoulů a lidí, ve kterých vzbudili obavy. Aktivisté za demokracii a lidská práva se činili i nadále. Začátkem června začaly jejich první velké demonstrace.

Od března 2019 měli aktivisté 3 měsíce na přípravu konfrontace s hongkongskou administrativou, resp. s bezpečnostními složkami. Samozřejmě, že nelze nic exaktně dokázat, protože relevantní informace má čínská tajná služba, a tajná služba je tajná proto, že tají, co ví.

S pomocí různých „neziskově“ se tvářících organizací a jednotlivců, kteří přivandrovali do Hongkongu, a také třeba jako novináři nebo turisté, byly vypracovány postupy jak z pokojných demonstrací vytvořit konfrontační možnosti vůči hongkongské vládě.

Neboť již dopředu bylo jasné, že pokojné demonstrace, ať jsou jakkoliv velké, nemají téměř žádný význam, pokud někdo doufá, že vyvolají chaos a nakonec politické změny.

Melodramaticky byla příprava k demonstracím popsána např. v Denikn.cz (1. 1. 2020, Magdalena Slezáková, Příběh roku 2019: „Svobodu Hongkongu, revoluce naší doby!“), kde píše: „…Na snímku níže vidíte tzv. frontlinery, protestující v první linii. S plnou výbavou (helma, plynové masky, chrániče, vysílačky, ale i deštníky či obušky) tvoří předvoj pro střety s policií a chrání ostatní demonstranty.

Měsíce konfliktů s policií změnily demonstranty v mistry pouliční války. Jsou vysoce organizovaní, od frontlinerů přes zásobovače a zdravotníky po bezpečnostní tým, který rozesílá digitální instrukce a varování.
A válka to skutečně je, i když většina jejích účastníků zůstává mírumilovná. Vládě už dávno nevěří, natož policii, a bojí se, že jim nepomůže ani svět. Bojují o svou budoucnost – ti nejradikálnější i za cenu vlastního života…“

Takto do hloubky strukturovaná organizace může vzniknout i spontánně na základě potřeb stále složitěji reagovat na problémy. Ale na čínské poměry je oblast Hongkongu zcela otevřená oblast, kam může zaletět kdejaký hejhula.

Turisté a novináři jsou prakticky neviditelní i uprostřed nepokojů. Jsou to prostě relativně neutrální elementy. Sledují válečnický jarmark v ulicích, fotografují jako zběsilí, a případně telefonují. Kdo dokáže, že někteří z nich informují organizátory bojůvek o policejních akcích v místě střetu?

Kromě toho „turisté“ dokumentovali taktiku policistů i městské gerily k analýze na pomoc demonstrantům, a dokumentovali  i možné policejní přešlapy, aby mohla být podána zatepla další stížnost. Specialisté na protipovstalecké operace ze Západu mohou jako turisté a novináři v Hongkongu působit obráceně, jako instruktoři městské gerily.


Ačkoliv rozsáhlých demonstrací a násilí ve velkoměstech zeměkoule jsme zaznamenali poslední dobou více, Hongkong je mimořádný. Stal se doslova zoologickou zahradou, kde se testují možnosti gerily proti organizované policejní síle na omezeném prostoru.

Poučení: Aktivistická agresivita nezná mezí. Je třeba se proti aktivistům postavit hned na začátku problému, a přesto může být účinek omezený. Protože aktivisté v podstatě rozehrávají v mírovém prostředí již přímo bezohlednou gerilovou válku a jejich protivníci provádějí jenom všední obranné vysvětlování a oficiální (tedy nudné) proklamace. Aktivisté od prvního okamžiku „najíždějí“ na válečnický marketing. Spoléhají na mix reálných (ověřitelných) faktů – obav a politické demagogie a stále vzrůstajícího tlaku v ulicích.

Aktivisté vědí, že musí vyvinout co největší (agresivní) úsilí, aby dosáhli svého. Musí být daleko bezohlednější než oficiální moc, protože kdo ustoupí dobrovolně ze své mocenské pozice?


Požadavky demonstrantů jako nesmyslná alibi

Pokud jde o Hongkong, aktivisté využívají toho, že jakmile se dá hysterie davu do pohybu, požadavky demonstrantů rostou. Takže, v případě Hongkongu nešlo jen o záruky, že novela extradičního zákona nebude znovu nastolena, nešlo jenom o divadelní pózu odstoupení šéfky hongkongské správy Carrie Lamové. Dav požadoval jako alibi svého rozhořčení také odstoupení ministra bezpečnosti a ministryně spravedlnosti, chtěli také svobodné volby, které neměli ani za britské správy.

Chtěli také nezávislé vyšetření policejní brutality, jak nazývají střet policie a demonstrantů, propuštění zadržených demonstrantů (čili kašlat na to, že se dopustili trestného činu), zrušení označení povolených demonstrací jako „výtržností“ (výtržnostmi jsou nazývány jen části demonstrací, kde docházelo k násilí) a také třeba zastavení pašování zboží z Hongkongu přes hranici do Číny, což je běžný problém v kompetenci celní správy.

Demonstranti nakonec požadovali i svobodné volby hongkongského správce, jehož vybírá volební komise 1200 hlasujících zástupců. Vycházelo to z naivní představy, že mohou něco změnit na čínské kontrole správy Hongkongu. Bylo to ve smlouvě, která navazovala na obdobnou praxi zavedenou britskou okupační/koloniální správou. Ani Britové si nehráli na nějakou demokracii.

Pro Peking není důležité, jestli důvěra v model „dvou systémů“ mezi obyvateli Hongkongu slábne, protože tento systém byl dohodnut jenom na 50 let. Sinolog Vít Vojta po 4 měsících demonstrací (Týden, 16.9.2019) uvedl, že o samostatnosti přemýšlí jen přibližně desetina obyvatel Hongkongu. „Nezávislost není vůbec reálné téma. Spíše roste nespokojenost se současnou exekutivou a její politikou,“ uvedl Vojta.

Proto hongkongská administrativa koncem roku 2019 začala rozšiřovat dotační sociální programy pro chudé a vyhlásila nové plány výstavby a rekonstrukce domů pro nájemné bydlení chudých obyvatel Hongkongu.

Carrie Lamová jako šéfka správy Hongkongu nemůže odstoupit bez svolení svých nadřízených v Číně. Všechna koncepční rozhodnutí o dalším osudu Hongkongu jsou v rukou Pekingu. Klíčové posty ve státní správě a v policii jsou obsazeny pročínskými kádry. Americké úřady také nezaměstnávají v klíčových pozicích zastánce osamostatnění Texasu na USA.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)