Svátek má: Hedvika

Komentáře

Fidlovačka, aneb Pouze hněv a velká fraška

Před šesti dny skončil 53. ročník mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a předevčírem jsme měli možnost sledovat 17. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která nám zajistila rovněž mezinárodní kredit v podobě mezinárodní politické ostudy.

Proč ostuda? A čí ostuda? Ostuda pro nás všechny. Musím se ptát, kdo měl čas sedět u televize 16 hodin a sledovat chvílemi tragédii, chvílemi stand-up comedy, kdy komici účinkující ve stoje před publikem vypráví příběhy a monology, na které potom navazují krátké vtipy na "posilněnou". Myslím, že nikdo. A nikoho tato přehlídka „herců a hereček“ nezajímala. Ačkoli jediným bodem 17. schůze byla žádost Vlády České republiky o vyslovení důvěry, měli jsme možnost poslouchat až hysterické výlevy, měli jsme možnost slyšet nápady o „rozklikávacím“ rozpočtu, slyšeli jsme mnoho bájných příběhů, kterým sami účinkující věřili, možná i nevěřili, sami se navzájem utvrzovali a povzbuzovali kdo má lepší projev.

Pro koho tedy vlastně vystupovali, když ne pro nás občany. Je to bohužel zřejmé, vystupovali především pro zahraniční televize, zahraniční novináře a stanice. Jejich cílem bylo v prvé řadě, aby se ukázali jako bojovníci proti řádně zvoleným parlamentním stranám, které ovšem nemají na vše stejný názor jako oni. Aby dehonestovali všechny a všechno na co nemají sami vliv. Úspěch těchto účinkujících poslanců byl na mezinárodní scéně obdivuhodný. Anglický list The Guardian, stanice France24, server EUobserver, stanice Deutsche Welle, ti všichni píší o vládě s podporou komunistů, o populistech, miliardářích, totalitě a vlivu komunistů v ČR. Často se opakovala myšlenka o hospodářské recesi vlivem této vlády. Sami si snižujeme rating, sami vyvoláme nedůvěru v našich zahraničních parterech. Jsme samodestruktivní.

Nemám v úmyslu moralizovat, ani se vůbec nikoho zastávat, ale tito lidé místo, aby pracovali především pro lidi, kteří je zvolili jako své zástupce, tak si veřejně poměřovali svoje ega. Jediné, co je zajímalo, bylo se předvádět a upoutat zahraniční publikum. Přitom se nic nestalo. Neproběhl převrat. Pouze politické strany, jejichž zástupci byli zvoleni v řádných parlamentních volbách, vytvořily vládu a žádaly o důvěru. A ti, kteří ve vládě nejsou, neakceptují principy demokracie, ale raději se pouští do kritiky všeho a všech. Namísto toho abychom si doma snědli, co jsme si upekli, tak jsme si z ostudy ušili kabát, neboť jsme vykřičeli do celého světa úplně vše, i to co se nestalo a co není pravda. Dělá snad někdo povyk z toho, že u našeho souseda, neutrálního Rakouska, je koaliční vláda složená z pravicově populistických svobodných a lidovců? Téměř nikdo, protože občané chtějí, aby vláda pracovala především pro ně a jsou ochotni akceptovat změny, které se v politice dějí. On se totiž mění i svět kolem nás.

Je třeba si připomenout, slova TGM, že demokracie není pouze formou státní, nýbrž také metodou všeho veřejného a soukromého života, je názorem na život; podstata demokracie je shoda lidí, jejich mírné obcování, láska, lidskost. Úspěšná politika, domácí i zahraniční, uvědomělé politické vedení předpokládá souhlasnost občanů v hlavních názorech a v hlavním směru politického počínání. Stát není jen mechanismem, politika není jen dovednou správní a diplomatickou technikou, stát je spolčením občanů na rozumových a mravních základech...

Markéta Kabourková