Svátek má: Nela

Komentáře

Jak se překreslují hranice

Zvykli jsme si přehlížet někdy až neuvěřitelnou drzost, s níž politici různých zemí, a hovořících různými jazyky tlumočenými do angličtiny, nám prezentují různá nezvratná tvrzení, o kterých předpokládají, že je není třeba dokazovat.

V tom horším případě si  navíc ještě myslí, že takových argumentů není občanská spodina, za kterou nás považují,  hodna a stejně nemůže dosáhnout výšin jejich rozhledu nad věcmi a událostmi.

Jedním  z mnoha takových, a v současné době na nejrůznějších úrovních mezinárodní politiky i v jejích temných zákoutích opakovaných, je tvrzení, že nelze  „překreslovat hranice v Evropě“,  i když tu Evropu v případě potřeby  se vyhledávají  v jihoruských stepích, dnes opět obývaných podlidmi tatarsko-mongolského původu, jak občany hned několika zemí východní Evropy nazývala v posledních dnech druhé světové války německá nacistická propaganda. Symbol srpu a kladiva nedržela ve svých spárech původně říšská, později republikánská rakouská orlice, ale rudý Stalinův spár, který se sápal na Pražský Hrad. Pro ty méně chápavé byl obraz doplněn heslem Uchvátím-li tě, zahyneš!

Bylo to právě před sedmdesáti lety a zdá se, že se ti kteří vyrábějí současnou evropskou propagandou s americkými ingrediencemi (nebo je to naopak?), si myslí to samé jako jejich předchůdci v předvečer svého odchodu do historie.

Možná, že si ještě vzpomeneme, jak po několikaleté agitaci ve prospěch změny (překreslení) hranic Polska a České republiky, tvrdili téměř všichni přispěvatelé Kudláčkova Českého deníku,  později Českého týdeníku, že poválečné uspořádání hranic v Evropě již dávno vzalo za své. A když  se tehdejší MZV Jan Kavan dotázal signatářů Postupimských dohod, zda členové spojenecké koalice změnili svá stanoviska k textu smlouvy z roku 1945, a ti odpověděli svým kostrbatým diplomatickým jazykem že nikoli, rozpoutala se proti němu štvanice, které se účastnili i ti, o kterých jsme si do té doby mysleli, že  něco podobného nemají zapotřebí.

Kdeže loňské sněhy jsou!  Když se autonomní republika Krym rozhodla připojit k Ruské federaci zapomnělo se na Kyjevskou Rus, Moskevské knížectví a ruské samoděržaví a mluvilo se jen o části Sovětském svazu, jehož hranice se náhle staly „nepřekreslitelné“. A to přesto, že hranice dané „Stalinskou ústavou z roku 1936“ se tehdy rýsovaly s lehkostí, kterou by záviděli britští a francouzští plukovníci a subalterní ministerští úředníci při dělení si koloniální kořisti nejméně od imperialistické podoby 19.století a vlastně až do let první světové války.

Připomeňme, třeba německé kancléřce, která trvá na neměnnosti hranic tentokrát jen v Evropě, že se od roku 1990 za aktivní účasti německých vlád překreslovaly hranice jejího rodného DDR (pojmenované tehdy jako „znovu-sjednocení“),  potom Československa, které bylo v Německu a v době německo-sovětského paktu nazýváno „mrzkým zplozencem versailleského systému“.  (Dnes její přátelé na Ukrajině mluví v takových souvislostech  o „bastardech“.) Potom došlo na „překreslení“ Jugoslávie a částí Balkánského poloostrova.Nebylo ale už „sametové“ , ale pomáhaly mu „letecké údery NATO“  (a jejich kolaterální efekty) a dodávky poněkud zastaralých, ale přesto účinných zbraní ze skladů armády DDR.

To se stále  pohybujeme v Evropě a nepřipomínáme vytváření vojenských základen a věznic na území hned několika států, jistě za pochvalného aplausu občanů těchto zemí, pokud by e o tom mohli dovědět. A stále se ještě nezamýšlíme nad tím, co se odehraje v budoucnosti.

Když se začalo mluvit o rozdělení, nebo prohloubení federalizace Ukrajiny, hned se objevily mapy, jak si takové překreslování hranic představovali účastníci občanské války a jejich zahraniční sponzoři (1919). Zajímavá mapa německé provenience byla z podzimu 1941, pořízená (s odkazem na Brest-litevský mír) v prvních týdnech německého Blitzkriegu, která svěřovala západní Ukrajinu pod kontrolu   Generalgouvernementu  für die besetzten polnischen Gebiete, (1939-1945,  polsky Generalne Gubernatorstwo), centrální část, s hlavním městem Kyjevem, se nazývala Reichsprotektorat Ukraine a jihovýchod, dnes zkoušený občanskou válkou, byl svěřen pod přímou kontrolu německého armádního velení.

To, že se politici a vojenské hlavy obracejí často k velmi jednoduchým stereotypům, bychom mohli snadno doložit změnou mapy Evropy na Versailleské konferenci (1919), která se pak stala obsesí německé politiky a obětí Hitlerovy osobní pomstychtivosti až k jeho hořkému konci.

Kdo jezdí třeba jen za zábavou do Maďarska jistě se setkal s památníky Maďary stále odmítaných důsledků Trianonu, které čas od času nejen připomínají maďarští politici dokonce i ve svých komentářích ukrajinské krize.

A tak stojíme před otázkou, zda to paní Merkelová a někteří její dnešní souputníci v EU myslí s těmi hranicemi doopravdy, a zda jsou pro ně závazné a neměnné hranice z roku 1919  (asi už dávno ne), z Postupimi 1945 (asi také už jen s výhradami), anebo z let 1990-1992? Po zkušenostech s desintegrací střední Evropy a Balkánu, aby její části mohly být integrovány (někdo si myslí, že tunelovány), po oživení ideje nikoli jen Velkého Srbska (ve skutečnosti mezi těmi „Velkými“ tím nejmenším),  Velké Albánie, v rozsahu daleko překračujícím ambice národního hnutí 19.století, a také Velkého Maďarska, které na překreslování hranic v letech 1919 a 1945 doplatilo nejvíce, můžeme s jistotou tvrdit, že to dnešní evropští politici, alespoň ti, kteří jsou přesvědčeni o svém civilizačním poslání, nemyslí vážně.

Nakonec ještě, jak a kdo kreslil hranice současného Polska? Od 18.stol., kdy se Polsko dělilo mezi Rakousko, Prusko a Rusko, a to tak, že nakonec více než sto let připomínala jeho existenci jen různá povstání, se přetvářely jen díly úradkům velmocí. Pilsudského sen o federaci Polska, Ukrajiny, Litvy a Běloruska vedením Poláků (Mezimoří) sice můžeme dnes zaslechnout v podtextu projevů některých militantních polských politiků, ale tím se stává existence Polska opět nejistou a závislou na rozhodování těch druhých, kteří se obvykle neřídí ideály, ale svými realistickými  zájmy.

Vzpomeňme, jak dlouho trvá diskuse o „vyhnání“ německy mluvícího obyvatelstva z historických území v dnešních hranicích Polska, a jak často se v německé a polské publicistice objevuje hypotéza o posunutí západní od Odry a Nisy a kompenzace za ztrátu těchto území na Východě.

Jak víme z mnoha opakovaných historických událostí, i ty nejnepravděpodobnější sny se mohou stát skutečnosti, jsou-li příhodné okolnosti a latentní aktéři zdánlivě nejméně očekávaných dějů. Stačí si koupit jen historický atlas jakékoli provenience a sny se stávají skutečností a také, nezapomínejme, skutečnost snem.

Zdeněk Zbořil

Gerrymandering - danajský dar Ústavního soudu Parlamentu České republiky

Gerrymandering - danajský dar Ústavního soudu Parlamentu České republiky

Zdeněk Zbořil 

6. února 2021
Darem Ústavního soudu ČR Parlamentu ČR není jen výrok o zrušení částí volebního zákona a odsouzení dosavadního právního stavu...

Zase jedno zapomenuté výročí

Zase jedno zapomenuté výročí

Zdeněk Zbořil 

14. října 2015
Dokonce i při vzpomínání na 70.výročí konce druhé světové války na Dálném východu, v Jihovýchodní Asii a v Tichomoří jsme příliš nepřemýšleli o tom, jaký osud potkával od války a japonské okupace „osvobozené“ země v této oblasti.

Arabské jaro a Pomazánkové máslo

Arabské jaro a Pomazánkové máslo

Zdeněk Zbořil 

16. května 2015
Komu by se snad zdálo, že slovní spojení použité jako název této úvahy je absurdní, toho si dovolíme upozornit, že se jedná o aktuální agendu EU, EP, Evropské komise a dalších vašnostů sídlících a zasedajících v Bruselu, Štrasburku a Lucemburku...

Válka bezmála třicetiletá

Válka bezmála třicetiletá

Zdeněk Zbořil 

26. března 2015
Současné debaty o možnosti vzniku třetí světové války jsou sice někdy více, někdy méně vzrušující, ale aniž to jejich účastníci vědí, zakrývají skutečnost, že svět se nejméně od roku 1990 nachází ve stavu válečném.

PS – Jak zastavit pátou kolonu

PS – Jak zastavit pátou kolonu

Zdeněk Zbořil 

22. března 2015
„Skutečnost, že tady žijí idioti, kteří chtějí zničit Českou republiku a chtějí nás dostat do Ruska mě uráží a znechucuje. Půjdu se s nimi třeba i porvat... Musíme se jasně vypořádat s pátou kolonou... (Pavel Šafr)

Jak se překreslují hranice

Jak se překreslují hranice

Zdeněk Zbořil 

14. března 2015
Zvykli jsme si přehlížet někdy až neuvěřitelnou drzost, s níž politici různých zemí, a hovořících různými jazyky tlumočenými do angličtiny, nám prezentují různá nezvratná tvrzení, o kterých předpokládají, že je není třeba dokazovat.