Svátek má: Dana

Komentáře

Jen si tak trochu (v Ústavě) škrtnout

V starším českém filmu JEN SI TAK TROCHU PÍSKNOUT říká jeden z dětských hrdinů policistům vyšetřujícím ztrátu vzácných varhanních píšťal, že je nechtěl ukrást, jen si chtěl tak trochu písknout.

Tato slova lze parafrázovat v souvislosti s návrhem šesti poslanců, jimž se zachtělo JEN TAK SI TROCHU V NAŠÍ ÚSTAVĚ  ŠKRTNOUT.    

Dne 7.11.2016 skupina poslanců ve složení Černochová (ODS), Gabal (KDU ČSL), Hamáček (ČSSD),  Kádner (ÚSVIT), Stropnický  (ANO 2011) a Ženíšek (TOP 09), tedy s výjimkou KSČM zástupci všech stran a hnutí dolní komory Parlamentu, předložila sněmovně návrh změny ústavního článku 43 v části, kde se stanoví pravidla pro rozhodování vlády o vysílání českých vojáků do zahraničních operací a o pobytu cizích vojsk na našem území včetně rozhodování o průjezdech a přeletech územím ČR.  Uvedenou legislativní iniciativu zachycuje sněmovní tisk 956; informace o stavu legislativního procesu lze najít sněmovních stránkách www.psp.cz.

Těžiště poslaneckého návrhu spočívá v tom, že ze čtvrtého odstavce  článku 43 Ústavy mají být  vypuštěny taxativně stanovené podmínky, jejichž splnění dovoluje vládě České republiky o vyslání Armády ČR a pobytu cizích vojsk na našem území rozhodnout.  Nutno dodat, že uvedené podmínky zabraňují tomu, aby  vláda bez předchozí parlamentní kontroly rozhodla o vyslání a pobytu vojsk v souvislosti s operacemi, které nemají obranný, mírový nebo záchranný charakter. Čtvrtý odstavec článku 4 Ústavy s navrhovanými škrty vypadá takto:
    
Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů. , jde-li o
 a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
 b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,
 c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.
 
Na tiskové konferenci konané k poslaneckému návrhu bezprostředně po jeho předložení upoutal hned v úvodu povzdech poslankyně Černochové, že Ústava je už dlouhou dobu v otázce vysílání vojáků do zahraničí neměnná. Nelze si nevšimnout, že její vyjádření potvrzuje obecně sdílenou neúctu ke stabilitě právního řádu.  Časté novelizace zákonů jsou u nás považovány za kladný jev, za jeho vylepšení. Posuzovat novelizaci zákona stejně jako vnímat up-grade softwaru je však naprosto chybné. Právní stát stojí na kvalitně vystavěném právním řádu, jenž není nutno stále upravovat, opravovat a napravovat.  Vezměme například v úvahu, že Všeobecný občanský zákoník vyhlášený roku 1811 patentem císaře Františka I. platí v Rakousku dodnes a zůstal ze tří čtvrtin nezměněn.  Za velký pokles právní kultury však nutno považovat, jestliže tak člen zákonodárného sboru přistupuje k samotné Ústavě, již považuje za zastaralou, ačkoli není stará ani 25 let (přesto se jí dotklo už devět předchozích novel; co je to však v porovnání s obyčejnými zákony; například Živnostenský zákoník byl novelizován za 25 let téměř 150 x).

Pokud jde o věcný obsah návrhu změny Ústavy, je třeba především říci, že na tiskové konferenci vystupující poslanci neargumentovali pravdivě.  Jestliže Černochová i Stropnický volají po vyslání českých vojáků do zahraničí rychleji, než se sejdou obě komory parlamentu, prozrazují snahu opatřit vládě právo bez předchozí parlamentní kontroly rozhodovat o vysílání Armády ČR do zahraničních operací a o pobytu cizích armád u nás v jiných případech, než je společná obrana před napadením, mírové mise schválené Organizací spojených národů nebo záchranné práce při živelních pohromách a průmyslových a ekologických haváriích.  V těchto případech může vláda rozhodnout o vyslání našich vojáků do zahraničí a o pobytu cizích vojsk u nás bez změny Ústavy i dnes.  Tato možnost se týká i nasazení Armády ČR do Sil rychlé reakce NATO, které však ministr obrany Stropnický považuje bez změny Ústavy za nemožné.   

Na místě je tedy otázka:  Do jakých zahraničních operací mají být naši vojáci vysíláni a jakých misí se má týkat pobyt cizích vojsk u nás, jestliže skupině šesti poslanců nestačí dosavadní ústavní úprava umožňující vládě rozhodovat pro případ operací (misí) obranných, mírových a záchranných?

Poslanecká iniciativa změnit čtvrtý odstavec čl. 43 Ústavy je nepochybnou reflexí na agresivní alianční politiku, jak byla prezentována v červenci 2016 na varšavském summitu NATO,  jejíž realizaci předváděl Obama v posledních hodinách své vlády formou největšího tažení amerických vojsk od konce studené války (The Independent).  Po změně Ústavy by vláda nabyla právo neomezeně vysílat naše vojáky a akceptovat pobyt cizích vojáků i do misí bez mandátu Rady bezpečnosti nemajících nic společného s obranou a zachováním míru. Víme, že z nedostatku mandátu OSN si NATO ani USA těžkou hlavu nikdy nedělalo. Jmenujme například Operaci Allied Force z roku 1999, kdy pod patronací prezidenta Clintona bylo bombardováno území bývalé Jugoslávie, jež mělo stovky civilních obětí. Nebo Operaci Iraqi Freedom z roku 2003 (americká okupace Iráku), která dala posléze vzniknout dnešnímu Islámskému státu. V neposlední řadě pak Operaci Unified Protector v roce 2011 v Lybii, jež svržením režimu Muammara Kaddafího otevřela naplno stavidla muslimské migraci do Evropy.

Není pochyb o tom, že zapojení Armády ČR do operací útočného charakteru by oslabilo zbylý a nikoli valný armádní potenciál k obraně naší vlasti. Bezpochyby  by však tato aktivita vyvolala negativní reakci těch, proti nimž by agrese mířila. Tato odezva by zcela jistě byla  vojenského rázu a svými účinky by se citelně dotkla našeho území. Není vyloučeno, že by vojenské operace mohly vyústit ve válku.  Vláda by rozhodně nemohla očekávat podporu obyvatelstva strádajícího v důsledku aktivit Armády ČR v zahraničí a cizích vojsk na našem území, pokud by bylo lidem zřejmé, že vojenské operace sledují absolutně cizí zájmy, jakkoli budou označovány, jak to je zvykem,  bojem za „demokracii a mír“ (viz „humanitární bombardování“ v bývalé Jugoslávii v roce 1999).   

Je otázkou, jak bude s poslaneckým návrhem na změnu Ústavy naloženo. Sněmovně byl návrh předán den před zvolením nového prezidenta USA. Snahou bylo projednat jej ještě na prosincové schůzi. To se nestalo a lze jen spekulovat, nakolik to ovlivnila nejistota, jak se bude vyvíjet politika Aliance za nového amerického prezidenta. Vláda při vypracování stanoviska předloženého sněmovně 6.12.2016 sáhla po osvědčené taktice chytré horákyně z pohádky Boženy Němcové.  Nejprve uvedla, že se s navrženou změnou Ústavy ztotožňuje, nicméně doporučila zachovat stávající ústavní úpravu. Ve sněmovně bylo stanovisko opatřeno poznámkou „neutrální“, což nebránilo  návrh předložit 55. sněmovní schůzi do prvního čtení.

V každém případě je nutné, aby byla  veřejnost o iniciativě šesti poslanců řádně informována a diskutovalo se o ní.  Provládní média k tomu podnět nedávají.  Nepochybně vědí proč.  A 55. schůze sněmovny je za dveřmi. Začít má 21.2.2017.

Jaroslav Hošek