Svátek má: Státní svátek

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Mýtus a 75 let - od konce a začátku

Každý národ má svůj základní mýtus nebo několik mýtů. Všechny mají jedno společné: Vzpomínku.

Pro srovnání s mýtem Čechů střední a mladší generace jak je vnímám, se nabízí USA a jejich Den nezávislosti. Francie se svojí revolucí, moderní Německo se Dnem sjednocení apod. Pro bývalý SSSR to byla VŘSR 1917, dnes vehementně zapomínaná. Pravděpodobně i proto, že pravda bolí, SSSR neexistuje a pro následníka, Ruskou federaci se nabízí bližší událost: Vítězství Rudé armády nad fašismem a nacistickým Německem, jako doposud největšího zla v historii válek, ve Velké vlastenecké válce.

Uvedený základní mýtus Ruské federace je cílevědomě marginalizován a organizovaně ničen poválečnou a pokryteckou Evropou. V současné době jsou to EU, EP a NATO, ve kterých tón udávají nejmladší členové těchto institucí se špatným svědomím a elitami v krizi v plném rozkvětu: Polsko, Baltické státy a k nim připojená ČR, především po vstupu do NATO. Tuto skupinu států sekundují stovky protiruských nevládních organizací. Jenom málo kdo si přitom uvědomuje, jaké následky budou mít marginalizace a ničení základního mýtu státu pro vztahy členů EU, EP a NATO s RF v představitelné budoucnosti. Její obrysy lze již dnes vidět nejenom při pohledu za horizont. Předpokládám, že vedoucí politikové si umí představit následky a uvědomují si alespoň jejich část. Zbabělé mlčení a čekání, jak se bude situace vyvíjet, jsou projevem politikaření a strachu ze změny narativu 20. století: Nacismus a Holokaust, symboly největších zločinů lidstva, se vyměňují za Nacismus a Sovětský režim.

Pokrytecká Evropa od dnešního dne podpořená prohlášením prezidenta Trumpa o tom, že USA a Velká Británie osvobodili Evropu od nacismu s žádnou zmínkou o SSSR, se snaží s pomocí místních politiků - provokatérů vymazat z lidské paměti mladé generace skutečnost, že to byl SSSR, který zastavil holokaust. Snaha vymazat z paměti historický fakt znamená falšovat historii. To je konání proti zdravému rozumu a podobný přestupek, jako falšovat dokument, účetnictví nebo roční uzávěrku. Zjednodušeně formulováno: trestný čin.

Falšování se ještě nikdy v historii účetnictví, válek a vývoje společností nevyplatilo. Současné falšování je velice sofistikované, odpovídá době a kvalitě výuky. Je možné ho srovnat s etnitizací obětí a současnou rusifikací zločinů a zločinců. Když se mluví o osvobození koncentračního tábora, mluví se o Ukrajincích, ne o Rusech. To proto, že se jednalo o Ukrajinskou frontu. Současně se oficiálně obelhává mladá generace zamlčováním pravdy: Nazývání frontů se řídilo výlučně směrem jejich působení, nikdy ne etnickým složením nebo místem jejich tvorby. Jestliže se mluví o znásilňování žen během války, byli to vždy Sověti nebo Rusové. Ostatní vojáci byli andělé. Ruská společnost, včetně mladé generace, částečně pomatené idealizovaným liberalismem, je citlivá na tuto formu rusofobie.

To i proto, že rusofobie se propaguje ve veřejně-právních médiích a oficiálních dokumentech s pomocí vrcholných představitelů EK, EP a NATO. Zářivým příkladem je prezidentka EK Ursula von der Leyen. Ve společném prohlášení neprosadila ani zrnko pravdy v podobě zmínky o osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau sovětskými vojsky. Taková budou v budoucnosti představovat překážku na cestě k jednáním s novou generací Rusů a důvěře, bez které nebude možná žádná oboustranně výhodná spolupráce.



Zářijová (2019) rezoluce EP snažící se vytvořit dojem dvou rovných zločinců – nacistického Německa a SSSR, kteří byli příčinou války, obětí a následků je něco, co historie přepisování historie nezná: Výzva přiznat něco, co neexistovalo, se za určitých podmínek může rovnat vyhlášení války vzpomínek. Taková válka není o nic lepší než válka s puškou, tanky a bombami, především v době debilizace společnosti, úpadku hodnot a neúcty k lidskému životu a bytí v době snižování počtu obyvatel na planetě. Jestliže je válka pokračováním politiky, tak i válka vzpomínek představuje její pokračování. O politice víme z literatury a ze zkušenosti, že se neřídí morálkou a etikou, a že o vítězství rozhoduje bojový duch jedinců a ideologie vůdců. Platí to i dnes. Přesto EK a EP bez ideologie nechaly řádit Polsko tak, jak jsme toho svědky. Dnes jsou ještě mezi námi ti, kteří si vzpomenou na pokleknutí Willy Brandta ve Varšavě. Je ale mezi námi málo těch, kteří si vzpomenou na nedávné pokleknutí prezidenta Putina v Katyni. Západ se svou arogancí a nepřiznanou potřebou změny chování k sousedovi nebere v úvahu příležitosti a symbolické hodnoty, které se nabízejí z Východu.

Nemohu vyloučit, že brzy přijde doba, kdy před tzv. poslední bitvou současné války dojde k zveřejnění mnoha jmen tzv. demokratů, kteří se aktivně účastnili holokaustu, a k jejich oficiálnímu ignorování. Argument takových demokratů, že strádali pod dvěma totalitárními režimy je neobhajitelný, pokrytecký a samozničující. Především v době, kdy rozhoduje kompromitující materiál, skokový vývoj dění ve světě a prohru lotukovodů nelze vyloučit.


Obyčejní Rusové střední generace, k níž se dnes řadí i mladší, pomalu a jistě odmítají argument Západu o osvobození z tyranie SSSR v roce 1991. O staré generaci a moderní armádě RF nemluvě. Lži a obelstění, se kterými se Západ vloudil do duší obyčejných Rusů – ne jejich zkorumpovaných vůdců a zrádců se transformuje do bumerangu. Jeho úder, dojde – li k němu, oslabená a nemocná západní společnost nevydrží. Jestliže vůdci Západu nejsou schopni zpomalit rusofobii neodpovědných slouhů, bude zpomalena jinou silou nebo zničena. Vím, že jednou započaté procesy nelze zastavit, proto se zmiňuji o zpomalení rusofobie.

Ruská neoliberální elita se aktivně snaží splnit svůj úkol, zadaný jí před cca 40 roky. Ve skutečnosti ale ztrácí půdu pod nohama, i když mnohé indikuje jinak a národ pro ní, nic neznamená. Skutečnost tvořená obyčejnými Rusy ale dokazuje, že ten, kdo se snaží prodat rok 1991 jako rok vítězství nad komunismem a začátek společné cesty se Západem k míru, blahobytu a spravedlnosti, považuje Rusy za idioty. To není dobré, kdo zná ruský charakter. Autoři příkazu k přepisování historie jako nezbytnosti ke zjištění historické pravdy a očisty národa a jejich slouhové si neuvědomují následky svého konání. Za všechno se musí jednoho dne platit. Že takový den přijde, nemám pochyb, protože žádná válka netrvá věčně, podobně jako netrvá láska k jedné slečně. A protože každý konec války zná pouze vítěze a poražené.

Hloupost, pýcha a pokrytectví zcela určitě nepovedou ani tentokrát k vítězství. Mladá generace, které byla odebrána dokonce i výchova k sebeobraně jako takové po té, co se zrušila vojenská povinnost, se má na co těšit. Citát (Francesco Petrarca, 1304 – 1374) - Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit, doplňuji životní zkušeností: Jaký je a bude člověk, takový je a bude jeho život a svět. 75 let – od konce a začátku… a současné politicky motivované ničení základního mýtu RF západními elitami v nevyléčitelné krizi a jejich slouhy naznačuje, co přijde, a popisuje plná verze příspěvku na téma 75 let, která bude ke stáhnutí (cca 50 stránek) na web - institutcl.cz. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell