Svátek má: Xenie

Politika

Velikost textu:

Česko – německá tragédie: Začátek budoucí zkázy

Česko – německá tragédie: Začátek budoucí zkázy

<< SERIÁL (1) >> Druhá světová válka skončila před 75 lety. V souvislosti s tím je pro nás důležité téma totálně zničených česko – německých vztahů. Ještě dnes je v česko – moravském prostoru nedůvěra vůči tomu, co přichází z tzv. germánského prostoru.

Volby v roce 1938 v Liberci
7. května 2020 - 11:07

Kdysi dávno před válkou prostý český Němec stejně jako prostý Čech si musel vydělávat na chléb vezdejší a o národnostní politice příliš nepřemýšlel. Známé jsou historky o všedním sousedském soužití Čechů a Němců až do poloviny třicátých let, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček.

Politická reprezentace státotvorných Čechů neuměla rovnocenným způsobem zakomponovat do správy státu německý a slovenský národnostní živel. Bylo jen otázkou času, kdy se tento problém projeví (či zneužije) v praktické politice všedního dne. Hospodářská krize v roce 1929 zasáhla i Československo. Začátek třicátých let byl ve znamení půl miliónu nezaměstnaných v ČSR, z nichž větší část pocházela z průmyslového severu - části pozdější Sudetské župy.

Ve zkratce lze popsat vývoj situace takto: “Henleinovské hnutí začíná heslem "Svobodu a chléb". V pohraničí krize vrcholí v roce 1934, tedy v době, kdy v sousedním Německu začíná díky zbrojení konjunktura. Němci z pohraničí získávají příležitostnou práci v Německu. Podmínkou jejího získání je ale členství Henleinově straně (tou byla nejdříve "Sudetendeutschenheimatsfront" a později známější Sudetendeutschenpartei-SdP").

V letech 1936-37 přestala mezi Čechy a Němci v pohraničí tolerance a sousedé se ani nezdraví. Německo v té době slaví úspěchy, vstup Wehrmachtu do Porýní, vítězný plebiscit v Sársku a hospodářský vzestup. Čeští Němci jsou v ČSR vnímáni jako příslušníci 5. kolony a německé podniky proto nedostávají zbrojní zakázky. V parlamentních volbách v květnu 1935 získala SdP 1.250.000 hlasů a v obecních volbách v květnu a červnu 1938 pro ni hlasuje dokonce 99% všech Němců. Program SdP je jasný: "Heim ins Reich", připojení k říši”. (zdroj)

Počet hlasů, které SdP dostala nelze považovat po potvrzený. Čerpá se většinou z nejméně solidního zdroje - tisku, protože tisk v rámci propagandistického boje šířil tendenční a kusé zprávy jako účelové zbraně na cestě do Říše. Výsledky těchto voleb nebyly celkově statisticky zpracovány. Jsou indicie, že výsledek voleb se  s proklamovanými 90 či 99 % nemůže ztotožňovat.


Rozporuplná fakta

Eskalace požadavků henleinovské SdP vzbuzovala i mezi Němci obavy.

Např. až do roku 1935 měla v oblasti Ústí nad Labem při všech volbách z německých stran dominantní postavení německá sociální demokracie, za ní následovali němečtí nacionalisté (DNP) a nacisté (DNSAP). Čtvrtou až pátou pozici zaujímala internacionální KSČ. Z českých stran získávala nejvíc hlasů Československá strana národně socialistická, jejíž voliči se rekrutovali z řad českých státních zaměstnanců.

Markantní změna nastala v roce 1935, kdy v parlamentních volbách Henleinova Sudetoněmecká strana, která získala nejen hlasy voličů v roce 1933 zakázaných nacionalistických stran DNP a DNSAP, ale i četné hlasy dělnických voličů, kteří dříve preferovali německou sociální demokracii a KSČ. Výsledky parlamentních voleb v roce 1935 zatím nezměnily orientaci komunální politiky, řízené v Ústí až do léta 1938 německými sociálními demokraty.

Ani v roce 1938 se neobjevila v letních volbách ve výsledcích voleb magická (ďábelská) devítka - 90 či 99 procent pro SdP.

V Ústí n. L. získala SdP 67,7 procent hlasů, v Neštěmicích 49, v Předlicích 46, v obcích např. v hornické vsi Vyklicích 44 a ve vsi Hrbovicích 57,3 %. To neznamená, že neexistovaly vesnice, kde by se k SdP nepřihlásila většina voličů. Např. z 1862 voličských duší v Petrovicích blízko německých hranic v lůně Henleinovy strany spočinulo 90,4 %, čili 1684 hlasů.

V kombinaci s hospodářskou krizí a vizí sílícího Německa i prostí čeští Němci nemohli nevsadit, s určitým fandovstvím na velkoněmeckou alternativu, která šla v mezinárodní politice od úspěchu k úspěchu... (Obdobné spasitelské pocity měli koncem čtyřicátých let i mnozí naši občané při nástupu Gottwaldovy strany k moci.)  

Otázkou je kolik bylo mezi českými Němci aktivních “vlajkonošů”, kteří se otevřeně a organizovaně snažili narušit strukturu československé státní moci. Domnívám se, že většina českých Němců se spokojila s “průběžným fandovstvím” velkoněmecké myšlence jako možnosti zlepšení životních podmínek.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)