Svátek má: Iva

Politika

Velikost textu:

Žantovský: Abdikační projev prezidenta a co mu předcházelo

Žantovský: Abdikační projev prezidenta a co mu předcházelo

Druhý československý prezident Edvard Beneš byl mnohokrát za svůj život i posmrtně posuzován, kritizován, srovnáván se svým předchůdcem T.G.Masarykem, píše v komentáři Petr Žantovský.

Petr Žantovský
7. června 2020 - 06:20

Edvard Beneš byl  srovnáván dokonce i s Milanem Rastislavem Štefánikem, významným protagonistou zahraničního odboje za 1.světové války (kde vedle TGM a Beneše prosazoval zájmy slovenské části budoucí republiky).
 
Většina takových hodnocení je buď zcela lichá, nebo jen jednostranná. Tu a tam si někdo vystačí s banální zkratkou – Beneš před válkou utekl před Němci a po válce předal moc do rukou komunistů.

Přitom právě Beneš, navzdory všem svým skutečným handicapům (nepříliš zvučná a formálně málo záživná rétorika, jistá sebestřednost, plynoucí z dlouholeté role „toho druhého“, a také z nevysoké Benešovy postavy atd.) byl Beneš hlavou státu uprostřed Evropy v těch nejhorších časech – nejprve při nástupu nacismu, a poté při rozdělení Evropy, kdy Československo spadlo do vlivové sféry Sovětského svazu, tváří v tvář triumfu komunismu. Rozhodnutí, která musel činit, nebyla v žádném případě snadná a obvykle musel jen volit co možná nejmenší ze všech zel. Hledat tu možnost, která byla nejméně špatná, protože dobrých se nedostávalo. Historický pohled na Edvarda Beneše tak rozhodně není jednoznačný, ale je vždy třeba vzít v potaz všechny okolnosti, jež jej provázely.

Následující připomínku historických dokumentů rámujících čas nacismu a druhé světové války započneme suchým výčtem událostí, které vedly k Mnichovu 1938 a následné Benešově abdikaci. Na tomto přehledu je dobře patrné, jak se stále rychleji zužoval rozhodovací prostor pro prezidenta země v podstatě předem odsouzené ke zmaru. Dalším dokumentem je Britsko-francouzský plán na odstoupení pohraničního území Německu a poté Hitlerovo Godesberské memorandum. Tuto přehlídku událostí pak završíme pomnichovským abdikačním projevem Edvarda Beneše ze dne 5. října 1938.

Chronologie politického roku 1938 v Československu a Evropě
  • 26. ledna 1934, Praha – uzavření polsko-německého paktu o neútočení
  • 18. února 1937, Praha – požadavky německých aktivistických stran předložené československé vládě
  • 5. listopadu 1937, Berlín – předložení Hitlerova plánu na expanzi a získání životního prostoru (tzv. Hossbachův protokol)
  • 28. března 1938 Berlín – audience sudetoněmeckého vůdce K. Henleina u A. Hitlera
  • 24. dubna 1938, Karlovy Vary – osm karlovarských bodů SdP
  • 30. května 1938, Berlín – Hitlerovy směrnice pro bleskové přepadeníČeskoslovenska podle plánu „války na dvou frontách s hlavním těžištěm na jihovýchod“ („Aufmarschgrün“)
  • 27. června 1938, Londýn – J. Masaryk informuje o netrpělivosti lordaHalifaxe, kterému se zdá, že jednání československé vlády sesudetoněmeckou stranou probíhají pomalu
  • 23. srpna 1938 – tzv. třetí plán: sedm bodů sudetoněmeckýchpožadavků
  • 26. srpna 1938, Londýn – memorandum britského ministerstvazahraničí o sudetoněmecké otázce a Runcimanově misi
  • 1. září 1938 Praha – další Henleinova návštěva u Hitlera
  • 3. září 1938 Praha – protinávrh sudetoněmecké strany k tzv. třetímu plánu
  • 5. září 1938, Praha – jednání mezi československou vládou a zástupci sudetoněmecké strany o úpravě národnostních otázek (tzv. čtvrtý plán)
  • 15. září 1938, Cheb – prohlášení K. Henleina o připojení sudetských území k Říši
  • 17. září 1938, Aš – výzva vedení sudetoněmecké strany k utvoření sudetoněmeckého Freikorpsu (paramilitárních jednotek sloužících SdP)
  • 19. září 1938, Praha – britsko-francouzský plán na odstoupení pohraničního území Německu
  • 20. září 1938, Praha – zamítavá odpověď československé vládyna britsko-francouzský návrh odstoupit pohraniční území Německu
  • 21. září 1938, Praha – deklarace vyslance V. de Lacroixe, že Francie odmítá pomoci Československu
  • 21. září 1938, Praha – československá vláda přijímá britsko-francouzský plán na řešení sudetoněmecké otázky
  • 23. září 1938, Bad Godesberg – memorandum A. Hitlera vládě VelkéBritánie s požadavky Německa vůči Československu (tzv. Godesberské memorandum)
  • 27. září 1938, Londýn – N. Chamberlain varuje E. Beneše před bezprostředním útokem, jestliže nepřijme německé podmínky
  • 27. září 1938, Praha – britský návrh časového rozvrhu (time-table) pro vydání sudetských okresů
  • 29. září 1938, Praha – britské oznámení československé vládě o svolání konference v Mnichově
  • 30. září 1938, Mnichov – dohoda mezi Německem, Velkou Británií, Francií a Itálií o odstoupení československého pohraničního územíNěmecku (tzv. mnichovská dohoda)
  • 4. října 1938, Paříž – Vyslanec Štefan Osuský referuje E. Benešovi o svém prvním rozhovoru po Mnichovu s E. Daladierem, který vidí hlavního viníka sudetské krize v československém prezidentovi
  • 5. října 1938, Praha – abdikační projev E. Beneše vysílaný rozhlasem


Britsko-francouzský plán na odstoupení pohraničního území Německu 

V Praze dne 19. září 1938

Zástupci vlády britské a francouzské sešli se dnes k poradě o obecné situaci a prostudovali zprávu ministerského předsedy Velké Británie o jeho rozhovorech s panem Hitlerem. Britští ministři předložili svým francouzským kolegům závěry plynoucí ze zprávy, jež jim byla podána o díle vykonaném lordem Runcimanem za jeho mise v Čechách. Obě strany jsou přesvědčeny, že po posledních událostech bylo dosaženo bodu, kdy setrvání oblastí převážně obývaných sudetskými Němci v rámci hranic československého státu nemůže býti fakticky nadále prodlužováno, aniž by byly ohroženy zájmy samého Československa a zájmy evropského míru.

1. Z těchto základních úvah byly obě vlády nuceny vyvoditi závěr, že zachování míru a ochrana životních zájmů Československa mohou býti účinně zajištěny jen tehdy, jestliže tyto okresy budou odstoupeny Říši.

2. Tohoto výsledku mohlo by býti dosaženo buď přímým odstoupením, nebo plebiscitem. Jsme si vědomi potíží, které vyplývají z plebiscitu, a známe dobře námitky, které už jste uvedli proti takovému postupu, zvláště i jeho dalekosáhlé následky, kdyby záležitost byla projednávána na tak širokém podkladě.

Předpokládáme proto – leda byste naznačili něco opačného – že dáte přednost vyřízení problému sudetských Němců metodou přímého odstoupení a projednání záležitosti v takovémto smyslu.

3. Okresy, jež by bylo postoupiti, zahrnovaly by oblasti, které mají více než 50 % německého obyvatelstva, ale máme všechny možnosti doufati, že vymažeme úpravu hranic tam, kde by to bylo nutné, vyjednáváním, a to pod ochranou mezinárodního výboru, jehož členem by byl i zástupce československý. Jsme přesvědčeni, že postoupení méně rozsáhlých oblastí na základě vyššího procenta by věc nerozřešilo.

4. Mezinárodnímu orgánu, o němž je zmínka, mohly by také býti svěřeny otázky týkající se případné výměny obyvatelstva na základě práva opčního ve vymezené době.

5. Bude-li československá vláda ochotna přijmouti navržená opatření, zahrnující podstatné změny v životních podmínkách státu, uznáváme, že bude oprávněna žádati o zajištění své budoucí bezpečnosti.

6. Z toho důvodu a chtějíc přispěti k pacifikaci Evropy byla by francouzská vláda ochotna přidružiti se k mezinárodní garancii nových hranic československého státu proti každému nevyprovokovanému útoku. Jednou ze základních podmínek takové záruky bylo by zajištění nezávislosti československého státu tím, že by smlouvy dnes platné, které zahrnují vzájemné povinnosti vojenské povahy, byly nahrazeny obecnou zárukou proti každému nevyprovokovanému útoku.

7. Vlády francouzská a britská uznávají obě rozsáhlost obětí požadovaných po československé vládě v zájmu míru, ale právě proto, že je to společný zájem Evropy vůbec a Československa zvlášť, usoudily, že bylo jejich povinností vysloviti podstatné podmínky pro záchranu míru otevřeně a jednohlasně.

8. Nejpozději ve středu a možno-li i dříve má pan Chamberlain pokračovati ve svých rozmluvách s panem Hitlerem. Považujeme za svou povinnost požádati vás, abyste nám dodali odpověď co nejdříve.

(Zdroj: Edvard Beneš - Mnichovské dny. Paměti. Praha: Svoboda, 1968)

Godesberské memorandum

Bad Godesberg 23. září 1938

Zprávy o incidentech v sudetském území, množící se od hodiny k hodině, dokazují, že situace se stala pro sudetské Němce zcela nesnesitelnou, a je tedy nebezpečím pro evropský mír. Proto je nezbytné, aby oddělení sudetského území, k němuž Československo dalo souhlas, bylo nyní uskutečněno bez jakýchkoli dalších průtahů. Sudetoněmecké území, jež má být odstoupeno, je na přiložené mapě vyznačeno červeně. Oblasti, v nichž – kromě území, jež mají být obsazena – musí být ještě proveden plebiscit, jsou zakresleny zeleně.

Konečné vymezení hranic musí odpovídat vůli těch, jichž se týká. Aby byla tato vůle zjištěna, je k přípravě plebiscitu nezbytná určitá doba, během níž musí být za každých okolností zabráněno nepokojům. Musí být vytvořeno rovnoprávné postavení pro obě strany. Území vyznačené na připojené mapě jako německé bude obsazeno německými oddíly bez ohledu na to, zda se při plebiscitu ukáže, že snad v té neb oné části území je česká většina. Na druhou stranu bude české území obsazeno českým vojskem bez ohledu na to, že uvnitř tohoto území jsou velké německé jazykové ostrovy, které se při plebiscitu nepochybně většinou přihlásí k německé národnosti.

Aby byl sudetoněmecký problém ihned a konečně vyjasněn, podává tedy nyní německá vláda tyto návrhy:

Stažení veškeré české branné moci, policie, četnictva, celního úřednictva a pohraniční stráže z území, jež je vyznačeno na připojené mapě a má být vyklizeno; toto území bude dne 1. října odevzdáno Německu.

Vyklizené území musí být odevzdáno v nynějším stavu. Německá vláda souhlasí s tím, aby k projednání podrobností vyklizení byl k německému vrchnímu velitelství branné moci vyslán zplnomocněný zástupce české vlády nebo české armády.

Česká vláda propustí ihned všechny sudetoněmecké příslušníky branné moci a policie z celého českého státního území do jejich vlasti.

Česká vláda propustí všechny vězně německého původu, zatčené pro politické přečiny.

Německá vláda souhlasí s tím, aby na území, jež bude přesněji určeno, se konal plebiscit nejpozději do 25. listopadu. Změny nových hranic, vyplývající z tohoto plebiscitu, budou určeny německo-českou nebo mezinárodní komisí. Plebiscit sám bude proveden pod dozorem mezinárodní komise. Hlasovací právo budou mít všechny osoby, jež na území, přicházejícím v úvahu, bydlely dne 28. října 1918 nebo se na něm před 28. říjnem 1918 narodily. O přání obyvatelstva, zda chce patřit k německé říši, nebo k českému státu, rozhodne prostá většina všech mužů a žen, oprávněných k hlasování. Po dobu plebiscitu stáhnou obě strany vojsko z území, jež bude přesněji určeno. Dobu a trvání ustanoví německá a česká vláda společně.

Německá vláda navrhuje, aby byla zřízena zplnomocněná německo-česká komise, která by projednala všechny další podrobnosti. 

DODATEK

Vyklizené sudetoněmecké území musí být odevzdáno, aniž na něm budou zničena nebo jakkoli znehodnocena vojenská, hospodářská nebo dopravní zařízení. To zahrnuje také pozemní zařízení letecké dopravy a všechny rozhlasové stanice.

Všechen hospodářský a dopravní materiál, zvláště vozový park železniční soustavy v označených územích, musí být odevzdán nepoškozený. Totéž platí o všech veřejně prospěšných podnicích (plynárnách, elektrárnách atd.). Konečně nesmějí být odváženy žádné potraviny, zboží, dobytek, suroviny atd.

(Zdroj: AktenzurdeutschenAuswärtigen Politik 1919–1945. Baden-Baden 1949)


Abdikační projev E. Beneše vysílaný rozhlasem 5. října 1938

Vážení spoluobčané,

poslal jsem právě panu předsedovi vlády dopis, jímž se vzdávám svého prezidentského úřadu. A obracím se na vás, abych se s vámi jako prezident rozloučil, abych se rozloučil se svými politickými spolupracovníky, s našimi skvělými vojáky, s legionáři a se všemi těmi, s nimiž jsem se jako prezident stýkal a spolupracoval.

Učinil jsem své rozhodnutí po poradě s kruhy politickými, s kruhy ústavními a s řadou činitelů ostatních svobodně a ze své-ho osobního přesvědčení. Měl jsem v úmyslu učiniti to ihned po rozhodnutí mnichovském. Odložil jsem to, abych napřed zajistil pevnější a trvalejší vládu. A věřím, že to je v dnešních okolnostech krok správný. 

Nemám v úmyslu analyzovat celou situaci politickou, která mne k tomuto rozhodnutí přivedla. Chci jen krátce zdůraznit, že celý systém evropské rovnováhy, vybudovaný po válce, se od několika let stále zeslaboval a ve třech posledních letech podstatně změnil. Změnil se v neprospěch náš a našich přátel. Československá republika se ve shodě se svými přáteli dlouhá léta poctivě snažila systém ten podpořit a ponenáhlu měnit jej vývojově, ježto to bylo jejím zájmem, přičemž zároveň hledala stále upřímně a poctivě možnosti přizpůsobit svou politiku novému vývoji a dohodnout se se svými sousedy.

Události šly od posledních tří let nečekanou rychlostí. Vypjali jsme všechny své síly ve chvíli, kdy tento vývoj dostal u nás výraz bojů národnostních, pokusili jsme se upřímně dorozumět se také s národnostmi druhými, šli jsme na krajní mez možných koncesí. Vlivy zahraniční a celý evropský vývoj však způsobily, že se věci ty vyhranily v těžký konflikt mezinárodní, v němž jsme měli chránit vojensky své hranice.

Učinili jsme to všichni s energií, oddaností a sebevědomím tak velikým, že mají sotva příkladu a že jsou respektovány každým, přítelem i odpůrcem. Bylo patrno, že by z toho vznikla evropská a světová katastrofa. Víte, že za těchto okolností sešly se čtyři velmoci, dohodly se mezi sebou o obětech, jež od nás žádaly ve prospěch světového míru, a že jsme byli nuceni je přijmout.

Nechci věci ty dnes ani podrobně rozbírat, ani kritizovat. Nečekejte také ode mne jediného slova rekriminace na žádnou stranu. Všechno to bude jednou soudit historie a rozhodne spravedlivě. Řeknu jen to, co cítíme bolestně všichni: oběti, jež od nás byly žádány a    pak vynuceny, jsou neúměrné a nejsou spravedlivé. Národ toho nikdy nezapomene, i když to nese s důstojností, klidem a sebevědomím, jež budí obdiv všeobecný. Je v tom vidět síla národa a mravní velikost jeho synů a dcer.

Hájil jsem v této době podle své povinnosti se vší oddaností zájmy našeho státu a národa a naší dosavadní pozice v Evropě. Mýlí se ti, kdož neviděli správně sta a sta našich snah a pokusů o zachování míru a o vytvoření spolupráce mírové, o vytvoření dobrého sousedství, kdož neviděli naši opravdovou dobrou vůli skutečně se dorozumět se všemi kolem nás. Síly, které byly proti tomu všemu, byly však silnější. Myslím, že za těchto okolností je dobře, aby nový vývoj a nová evropská spolupráce nebyly rušeny ze strany naší, kdyby se mělo zdát, že její význačný reprezentant by mohl státi svou osobní pozicí v cestě tomuto vývoji. Byv zvolen na dnešní své místo v době podstatně jiné, musím uvážit, zdali za změněných poměrů bych na místě tom mohl zůstat. Jsem přesvědčeným demokratem, myslím, že činím správně, když odcházím, aby náš stát a národ se mohl klidně a nerušeně v novém smyslu vyvíjet a novým poměrům přizpůsobovat. Znamená to nezříkat se přátel starých a získávat kolem sebe přátele nové. Klidně, věcně, loajálně ke všem, jak já sám jsem si to vždycky přál.

Nášstát měl zvláštní národnostní strukturu. Nyní se poměry dosti změní. Řada příčin rozporů s našimi sousedy zmizí. Budeme míti stát národní, jak na to v jistém smyslu vývoj národnostního principu ukazuje. Bude v tom velká síla našeho státu a národa. Bude mu to dávat velikou novou činorodost a silnou mravní základnu, jaké dosud neměl. Naše národní kultura se prohloubí a zesílí. Jsme pořád dosti silní a dosti početní. Dívejme se tudíž s nadějí na svou budoucnost národní. Češi a Slováci svým původem, svou celou výchovou po generace jsou všecko jiné nežli národ lidí katastrofálních. Jsme národ typicky střízlivý a jako jsme nezpychli ve svém štěstí, neztraťme ani hlavu ve svém neštěstí. Heroismus práce a sebeodříkání, pro který nám nyní nastala chvíle, není o nic menší a méně důstojný nežli hrdinství na poli válečném.

Koruna stromu naší vlasti je poněkud osekaná, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi. Sestupme ke kořenům, soustřeďme všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jako jsme to ve svých dějinách učinili již tolikrát; a koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi. Mějme na paměti, že to, co nám po všech obětech zůstává jako jádro naší vlasti, jako ono dědictví, jež musíme zachovat budoucím generacím, je stále ještě statek věčné hodnoty; že i nyní zůstáváme státem nikoli z nejmenších, národem s kulturou, jež se rovná kultuře větších národů světa a mnohé z     nich i   převyšuje. To vše nás zavazuje, abychom drželi toto nejvlastnější dědictví v klidné a pevné ruce.

Milí spoluobčané, přátelé!

Nakonec se obracím na vás na všechny s vřelou, upřímnou, ze srdce jdoucí výzvou: Vlast Čechů a Slováků je opravdu v nebezpečí a byla by v nebezpečí větším, kdybychom v této chvíli nestáli navzájem při sobě, ve svornosti, v jednotě a v plné mravní síle sobě navzájem oddaných lidí. Je nutno především se dohodnout se Slováky. I oni jsou v nebezpečí. Dnes nezáleží na té či oné koncesi. Navzájem si všude, kde je třeba, povolit.

Dále se obracím na všechny ostatní kruhy obyvatelstva, rolníky, dělníky, střední vrstvy a inteligenci: zachovejte klid a svornost, jednotu a oddanost i vzájemnou lásku k sobě, neboť – jak Masaryk říkával   – vlast, stát a národ, to jste vy všichni navzájem, stojící na své rodné půdě. Odložte na čas všecky své spory a denní malé zájmy a spojte všecko úsilí k jedinému cíli: k společné práci pro vlast a stát.

Naší skvělé armádě děkuji zvlášť vřele. Věnoval jsem jí všecky okamžiky své prezidentské činnosti, jsem s ní a nikdy jí nezapomenu. Věřím v její další zdárný vývoj a v její budoucnost.

Končím výrazem opravdového přesvědčení, výrazem své hluboké víry ve věčnou sílu a pevnost našeho národa, v jeho energii, houževnatost, vytrvalost a hlavně v jeho víru v ideály lidskosti, v ideály svobody, práva a spravedlnosti, za něž tolikrát bojoval, za něž tolikrát trpěl a s nimiž vždycky znovu zvítězil. I já jsem pro ně bojoval. A zůstanu jim věren. Neopouštím také loď v bouři. Věřím naopak, že v této chvíli je tato má oběť politicky nutná, i když neznamená, že bych zapomněl na svou povinnost pracovat jako občan a vlastenec dál.

Přeji vám všem, přeji republice, přeji národu, aby se dočkal brzy lepších dnů, aby žil, vzrůstal a vzkvétal znovu jako krásná ratolest lidského rodu a jako jeden z ušlechtilých, krásných národů evropských.

Buďte všichni zdrávi!

(Beneš, Edvard. Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. 3. vyd. Praha: Orbis, 1948)

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)