Svátek má: Emílie

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Připravuje se druhá Korejská válka?

Zbořil: Připravuje se druhá Korejská válka?

První válka na Korejském poloostrově sice skončila v létě 1953, ale ani po 64 letech se stav na linii příměří příliš nezměnil. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Zdeněk Zbořil
20.březen 2017 - 03:20

Dodržuje se  dohoda o přerušení vojenských operací a zastavení palby, ale čas od času se  oba korejské státy, rozkládající se podél 38. rovnoběžky, pomlouvají, vyhrožují si a  vytvářejí situace, které ohrožují nejen poloostrov, ale i jiné země Dálného východu. Dokonce prý může dojít i na Spojené státy ležící,  s ohledem na střed světa,  jak je vidět z „asijského obranného perimetru“  na východním pobřeží Pacifiku. To vše se děje za  patronace ČLR, Spojených států a za aktivního přihlížení Ruské federace.

Americký prezident Donald Trump v jednom ze svých prvních projevů po své inauguraci označil KLDR za „úhlavního nepřítele Spojených států“. Není to nic mimořádného, podobně dávali najevo svůj nesmiřitelný postoj vůči KLDR všichni jeho předchůdci  od dob úřadování generála Eisenhowera v Bílém domě ve Washingtonu. Trumpův nový státní tajemník pro zahraniční záležitosti Rex  Tillerson  k těmto tradičně silným slovům dodal, že existují  meze „strategické trpělivosti“  Spojených států a měl tím na mysli, že jeho země by mohla  reagovat vojenskou silou na výrobu atomových zbraní na území a v podzemí KLDR.  Řekl to při své první návštěvě Korejské republiky ve dnech, kdy v zemi panuje nejistota, co bude po rozhodnutí Ústavního soudu Korejské republiky potvrdit „zbavení funkce“ prezidentku Pak Kun-hye, protože „vážně oslabila ducha demokracie a právního státu“. V souvislosti s tím byla armáda Korejské republiky uvedena do pohotovosti, a to proto, aby mohla zabránit „provokacím Pchjongjangu“.

Měli bychom si zapamatovat, že slovo „provokace“ se v tomto regionu a v jeho bližším i vzdálenějším okolí používá jako diminutivum pro zahájení vojenských operací malého nebo i středního rozsahu.

K podobným „zastrašovacím operacím“ je ale třeba připočítat i výhrůžná slova současné hlavy KLDR Kim Jong-una, který prohlásil, že se jeho země stala jadernou mocností, protože nejen provedla ověřitelné testy atomové a snad i vodíkové bomby, ale opakovaně testuje také rakety středního doletu, které by mohly být považovány za nosiče nukleárních hlavic.

KLDR: Rakety mířily na americké vojenské základny v Japonsku

Spojené státy jako hlavní spojenec Korejské republiky uplatnily svůj vliv v OSN a společně reagovaly na tyto  hrozby sankcemi a zaujímáním obdobně výhrůžných postojů. Přesto v OSN, Korejské republice a dokonce  v některých zemích v blízkosti Korejského poloostrova  dnes převažuje názor, že sankce a jakkoli rozhodná stanoviska Spojených států neodradí KLDR od inovace arzenálu zbraní prvního úderu severokorejské armády.

Kim Jong-un také tvrdí, že zbrojení jeho země je nutné proto, že ve Spojených státech „přetrvávají nepřátelské postoje“ vůči KLDR. Proto se v Korejské republice (ale  i na japonských ostrovech) ptají,  zda rozhodná slova Rexe Tillerse jsou míněna vážně, zda dohody USA a Korejské republiky jsou dostatečnou zárukou odstrašení nepřítele. Obava ze změny  zahraniční politiky Spojených států vedených právě zvoleným prezidentem se blíží nejistotám, kterým  dnes propadají dokonce i různí hodnostáři EU a NATO.

Obavy z útoku na hlavní město Korejské republiky  jsou na místě a porozumíme jim, když budeme vědět, že střed  tohoto více než desetimilionového města (včetně okolí městských satelitů jde nejméně o 15 milionů lidí z celkového počtu 45 milionů obyvatel Korejské republiky) leží jen 35 km od demarkační čáry, která více méně opisuje 38.rovnoběžku rozdělující Korejský poloostrov na dvě poloviny.

Problémem  zkoumání politického a vojenského dění na Korejském poloostrově je nedostatek ověřitelných informací, a to dokonce i těmi, kteří pracují v terénu v severní i jižní části poloostrova. Typickým příkladem je šíření informací a desinformací o severokorejském nukleárním programu již od počátku devadesátých let 20.století, kterých se aktivně účastní obě vlády, jejich zahraniční sponzoři a dodavatelé  technologií.  Podobné jsou i war games, jejichž námětem jsou dohady,  kolik který severní Kim má nukleárních zbraní.

Zlí jazykové mezi zahraničními korespondenty v Soulu tvrdí, že  důvody požadavků na inovace nukleárního zastrašování se objevují vždy v únoru, březnu, tedy v době, kdy se začíná připravovat draft vojenského rozpočtu a lokální i globální „deep state“ při této příležitosti upozorňuje na svou nepostradatelnost.

Dokonce je nám znám  názor, že vojenské nevolené elity v obou korejských státech  postupují když ne koordinovaně, tak alespoň v jisté časové korelaci.  Prý také proto se v druhé polovině roku,  kdy peníze ze státního rozpočtu jsou již rozděleny, a pokud nedojde k mimořádné události, všichni ptají, kde je „Kimova“ atomová bomba. Proto se musíme také ptát,  zda vojáci na severu, na jihu nebo dokonce v zámoří potřebují své politické partnery vystrašit, aby o výši nákladů na zbrojení příliš nepřemýšlely.

Exministr obrany USA varuje: Máte malý strach z jaderné války!

Strach a peníze  jsou spojité nádoby nejen na Korejském poloostrově. Slova nového prezidenta Spojených států a  jeho MZV RexeTillersona o tom, že KLDR a její nukleární arzenál jsou hlavní hrozbou USA,  nesmíme brát doslova. Není to ještě vyhlášení války, ale upozornění na to, že by k ní mohlo dojít. Protože obě strany vědí, že čtyřicet tisíc. amerických vojáků (i s rodinnými příslušníky) a několik „pozorovatelů“ OSN, kteří žijí na svých základnách v Korejské republice, kde se  mají  starat o ochranu vzdušného prostoru a kyber-prostoru,  má dnes  k dispozici efektivní výzbroj a komunikační technologie. A to na takové úrovni, že mohou zajistit nejen přesun amerických vojenských jednotek z kteréhokoli místa v USA a v Tichomoří na Korejský poloostrov, ale dokonce  ve spolupráci s dobře vyzbrojenou armádou Korejské republiky  čelit případnému útoku z podzemních pal-postů na Severu. Stručně řečeno, druhá Korejská válka by vyžadovala  jiný typ tzv.hybridních operací než byly ty v Libyi, Sýrii nebo na Ukrajině.

Případný konflikt na Korejském poloostrově by mohl ale dát vzniknout další oblasti válečných operací, které by zasáhly větší počet obyvatelstva než všechny dosud probíhající konflikty dohromady. Když si vzpomeneme na dnes už téměř stoleté studie Karla Haushofera o geopolitice Tichomořské oblasti, není to zase nic tak nemožného.  Stará Americká představa o třech četnících světové politiky (USA, SSSR a Čína), arci v jiném barevném provedení,  nemusí být příliš vzdálená naší současnosti.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)