Svátek má:
Marcela
Politika
Zbořil: Proč došlo v Únoru ke změně politického systému?

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku si můžeme připomenout tzv. Vítězný únor. Dají se najít ještě nějaké neznámé skutečnosti, které k tomu vedly a proč to tak dopadlo?
Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
24. února 2021 - 03:20
Co vy na to pane Zbořile?
„Samozřejmě, já si dokonce myslím, že víc než si myslíme. Pravda je, že to je taková vzdálená historie, že to nejenom studenty na středních školách a dokonce i na univerzitách a jejich učitele nezajímá a když se jich zeptáte tak někde ani nerozlišují mezi rokem 38, 48 a 68. Tato tři data jsou často pro ně velká neznámá. Ale ti kteří bádají, nebo celá historická obec, neustále nacházejí další a další údaje a fakta, která nám pomohou nám, nebo těm, kteří to chtějí vědět a poznávat, to umějí nějakým způsobem přiblížit.
Jednak bych chtěl upozornit na to, že 25. únor je ve skutečnosti jakousi částí ústavně uznaného pořádku v moderní historii Československa a České republiky. Ale chtěl bych nad tím pověsit velký otazník. Protože, mi sice víme, a máme dokonce zákony o době nesvobody 48 až 89, že třeba restituce různých majetků, ty selektivní restituce, jsou omezeny právě léty 1948 – 1989, a jako takové je mnozí lidí, u nás i v zahraničí, považují za nespravedlivé,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Únor v našich dějinách…
„Zejména „Vítězný únor“ samotný, to je přeci konstrukce vytvořená komunistickou historiografii a historiky, kteří byli vychování v letech padesátých a šedesátých a pak a zase v odporu k tomuto výkladu v letech sedmdesátých a osmdesátých. Ale ten 25. únor bychom si měli vysvětlit ne jako navždy daný historický fakt, ale jako fakt uměle vytvořený politickou propagandou. To, že odstoupila vláda a byla rekonstruována Gottwaldova vláda je samozřejmě neoddiskutovatelné, ale přeci jen tomu také něco předcházelo, počínaje událostmi na Slovensku na podzim 47, různými aférami, které měly podobu až měkkých teroristických akcí , ale zejména určitou rezignaci nebo nepochopením toho, co se v zemi děje představiteli nekomunistických politických stran. Podle mého názoru to začíná být zřejmé také 17. Ledna, kdy Jan Masaryk zastupuje prezidenta Edvarda Beneše s novoročním projevem. A je to záměrně přesunuto až na 17.leden. V něm Jan Masaryk, podle mého názoru, nemluvil o situaci vnitropolitické, ale o úloze Organizace spojených národů a v podstatě tam neřekne nic o tom, co už tehdy musel vědět.
Dnes také zapomínáme na to, že před 25. únorem už docházelo k represím zejména těch několika skupin národně socialistické mládeže, kteří ještě rok předtím mašírovali Prahou a volali „Totalita bude bita“. Najednou zjistili, že se stali obětí nastupující totality, které se sice obávali, ale kterou si neuměli asi ani představit.
Já jsem teprve se před třemi nebo čtyřmi roky dostal k seznamu asi 98 zatčených členů národně socialistické mládeže, kteří byli v hledáčku nevím jestli jenom Státní bezpečnosti, ale určitě silových složek tehdejšího režimu už delší dobu. Ti dnes téměř neznámí mladí lidé byli zatčeni a teprve v okamžiku abdikace prezidenta Edvarda Beneše, a na žádost odstupujícího prezidenta Klementu Gottwaldovi, byli propuštění na svobodu. Později byli zase pozatýkáni, kromě těch, kteří utekli za hranice,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
25.únor, „převrat“ , bylo to tak jednoduché?
„Cesta k únoru a hlavně ta poúnorová měla svoji gradaci a když Pavel Tigrid vzpomínal na velké shromáždění před 25. únorem v Lucerně českých studentů s představiteli politických stran tak říkal, že si tam nikdo neuvědomoval oč vlastně jde, nejenom ti, kteří podávali demisi, ale celá studenty zaplněná Lucerna skandovala různá hesla protikomunistická a s takovou intenzitou, že i představitel Komunistické strany, kterým byl tehdy Václav Kopecký se cítil být trošku zaražený a Kopeckého reakce na ten hluk byla: „Pánové nedupejte, dupete nad propadlištěm“. A Pavel Tigrid říkal že odpovědí mu byl smích a jak on říkal ještě nikdo nevěděl, že by to mohla být pravda. On sám odjel hned potom setkání do zahraničí, do Německa, do Berlína, Mnichova a už se nevrátil.
Během těch několika dnů došlo k zhroucení pravděpodobně i Gottwaldova plánu o upevnění moci vlády Národní fronty vedenou Klementem Gottwaldem. Nástupcem prezidenta Beneše se měl stát Jan Masaryk, a to všechno se v několika dnech změnilo. Začaly první střetnutí, které měly i svoje oběti v řadách bezpečnostních a vojenských složek, začaly útěky přes hranice na všechny možné strany a 11. Všesokolský slet byl takovým mementem nebo chcete-li historickým datem, kdy dochází k předělu mezi kvazidemokracií a nesvobodou. Potom sletu jsou znovu zatýkáni studenti, propuštění na svobodu na jaře 48, ale také začínají brutální útoky nejdřív na vojáky, potom na členy politických stran, Sokola aj.. Utíkají do zahraničí i ti sociální demokraté, kteří šli do vlády Klementa Gottwalda, ale utíkají a jsou pronásledování dokonce i v zahraničí. Tehdy se už střílí, nejenom na hranicích, ale i ve vnitrozemí a dochází k prvním politickým procesům
Takže já myslím, že je tady dost pro historiky, protože o tom už mohou psát dneska řekněme nezávisle a ne pod vlivem osobních dojmů. Takže je tady ještě dost velké pole, kde mohou nacházet nové poznatky a nehodnotit únorovou změnu jenom z hlediska toho, že víme jak to všechno dopadlo, ale mohou se zamýšlet nad tím proč to nedopadlo jinak, a proč k té změně politického režimu, postupné změně politického režimu, docházelo,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)