Svátek má: Dana

Zprávy

Velikost textu:

Handelsblatt: Plány EU být rovna s USA „splaskly jako mýdlová bublina"!

Handelsblatt: Plány EU být rovna s USA „splaskly jako mýdlová bublina"!

Poválečné mezinárodní normy lámou „nacionalisté“ Trump, Putin a Orbán i Salvini, což ukazuje iluzorní povahu nadějí Evropanů na civilní a ekonomický „nový světový řád“, uvedl Handelsblatt.

Ilustrační foto
10. srpna 2018 - 10:15

Navzdory ekonomickému úspěchu a kulturní přitažlivosti nemá Evropa nic, co by postavila proti  proti USA, Rusku a Číně, které se spoléhají na vojenskou sílu, tvrdí list.

Starý světový pořádek, který garantovaly Spojené státy, odešel do dějin, a Evropa musí vzít osud do svých rukou – to je ambice mnoha evropských politiků, včetně kancléřky Angely Merkelové, napsal Moritz Koch, novinář Handelsblattu. Nedávná návštěva Donalda Trumpa v Evropě se mohla podle něj interpretovat jako „rozlučková cesta USA", které, unavené a zoufalé, jsou poslány „do důchodu".

Problém však spočívá v tom, že vůle Evropanů k sebeuvědomění ostře kontrastuje s jejich schopnostmi a politickou připraveností k jejich posílení. „Rozpor mezi nároky Evropy a její slabostí jsou větší než kdykoliv předtím," zdůraznil autor tohoto materiálu. Tento týden, poté, co USA začaly sabotovat jadernou dohodu s Íránem, se opět projevila slabost EU. Amerika hrozí sankcemi a evropské vlády reagují „rozzlobenými výzvami" a jsou nuceny podřídit se tlaku Washingtonu.
 
„Evropa zůstává imaginární veličinou světové politiky, neboť může oponovat Spojeným státům jen velmi málo. Číňané jsou také schopni hájit své zájmy proti Evropanům, jak to ukázali s projektem Nové Hedvábné stezky. Dokonce i Rusko, které má menší produktivitu práce než krizové Řecko, udržuje Evropu v obavách," stěžuje si Koch.
 
Na první pohled se zdá, že EU má velké zdroje moci. V Evropské unii je více obyvatel než v USA a v hospodářském plánu si jsou rovny. Sen o civilním a ekonomickém světovém pořádku „se rozplývá jako mýdlová bublina". „Pravidla minulosti budou fungovat ve světě budoucnosti. 21. století je blíž k 19., než k 20. století. Nacionalisté se vrátili v podobě Trumpa, Putina, Salvini a Orbána a pod jejich váhou se porušují normy poválečné éry," tvrdí autor. Takové „měkké" politické faktory, jako je hospodářský úspěch a kulturní přitažlivost, ztrácejí svůj význam, politický vliv se opět živí vojenskou silou, dodal autor Handelsblattu.


Jenže článku německého deníku něco chybí. Ačkoliv lze souhlasit s názorem na to, že jmenovaní lídři inklinují k nacionalismu, tak rozpaky vyvolává tvrzení, že jejich vahou se likvidují poválečné normy. Je velmi diskutabilní, zda Orbán a Salvini svým odmítavým postojem k masové imigraci něco narušují – pokud tím ovšem nemíníme zcela otevřené agrese Západu do zemí, kde svojí válečnou mašinérií doprovázenou statisíci obětmi onu obrovskou uprchlickou vlnu vyvolaly. Jestli následná pozvánka Angely Merkelové uprchlíků je onou „poválečnou normou“ jakéhosi černého svědomí je rovněž sporné. Rovněž by bylo dobré, aby si německý tisk uvědomil, že s Orbán a Salvini nevyloupli odněkud z mimoprostoru – "hup a máme tady nacionalismus", a že nacionalistické nálady rostou v celé Evropě díky neuchopitelné božské eurobyrokracie, v níž má Německo výrazný, nebo možná i rozhodující hlas.


A pokud hovoříme o porušování „poválečných norem“, pak je to vskutku politika sankcí, k níž radostně přistoupila Evropská unie spolu s USA. A že tím otevřela i Evropa cestu k Trumpovým izolacionalistickým krokům není pochyb. Je až groteskní, že právě Rusko a Čína nyní představují země, které hájí liberální, tedy volný celosvětový obchod.

Handelsblatt sice správně poukazuje na to, že se „politický vliv se opět živí vojenskou silou“, ale zapomíná dodat, že jsou to právě Spojené státy a Evropská unie ruku v ruce v NATO, které roztáčejí spirálu vojenských nákladů do nevídaných výšin, a že jen rozpočet evropských zemí aliance překonává vojenské rozpočty Ruska a Číny dohromady. Až německý list nakonec přizná zcela otevřeně, že se Evropská unie musí stát zmilitarizovanou supervelmocí, která bude zdaleka tvrději diktovat jak uvnitř, tak vně svoji vůli (nebo také zvůli), tak jeho analýza, jakkoliv depresivní, přestane mít aspoň pokrytecký nádech.

(kou, prvnizpravy.cz, handelsblatt.com, foto: arch.)