Takový názor není nový. Mluvil o něm svého času někdejší ministr zahraničí Svoboda, někdejší eurokomisař Telička, někdejší premiér Paroubek, někdejší vládní koordinátor přijetí eura Dědek a mnoho dalších našich činitelů.

Zčásti tak mluvili motivováni svým bezmezných euronaivismem (odsunujícím do ústraní zdravý rozum), zčásti alibistickým populismem (za pět let se mě na to nikdo nebude ptát), zčásti snahou zalíbit se mocným zahraničním spojencům, od nichž očekávali pomoc v boji proti domácí politické konkurenci. Není podstatné, který z motivů (či v jakém poměru jejich kombinací) vedl k tomuto výroku i M. Zemana právě teď.

Zajímavější je, na čem je tento jeho odhad vlastně postaven. Pokud si totiž autor takového výroku přeje zavedení eura u nás, proč neříká, že zavedeno mělo být před pěti lety? Proč neříká, že by zavedeno mělo být pokud možno zítra? Protože takový výrok by byl okamžitě konfrontován s realitou. Dnes každý dobře ví, že by to byl krok chybný, který by nám přinesl jen trápení.

Co se tedy očekává od příštích pěti let? Co si M. Zeman od příští pětiletky slibuje? Co se má změnit? Mají kýžené změny nastat u nás nebo v eurozóně? To je jádro věci, to by bylo třeba specifikovat. Pokud se toto neřekne, je jakýkoli časový údaj jen plácnutím do vody.

Máme přijmout euro až za pět let, protože to už bude společná měna v dobré kondici? A na základě čeho tak M. Zeman soudí? Nebo se něco zásadně změní u nás, takže už pro nás bude euro výhodné i beze změn v eurozóně, dnes zmítané krizí? Nebo prezident očekává změny na obou stranách? Pak by ale měl říci, jaké očekává.

Žonglování s termíny a lhůtami nemá žádné racionální opodstatnění. Slovem do pranice by bylo spíše říci: euro přijmeme, až se stane toto a toto. A to se stane, protože nastanou tyto a tyto okolnosti a předpoklady. S takovým slovem do pranice by bylo možné polemizovat. S výrokem o pětileté lhůtě polemizovat nelze, nad ním lze pouze pokrčit rameny.

Ladislav Jakl