Zejména ve Španělsku a v Itálii šla výroba skutečně prudce vzhůru (9,4 a7,4%), ale i v průmyslovém srdci Evropy - v Německu a střední Evropě - výroba dál zrychlovala. Dosavadní čísla tak zatím ukazují na relativně svižný růst ekonomiky eurozóny ve 3Q - když je dáme dohromady s dobrým maloobchodem tak až na plus 9% mezikvartálně.

Problém je, že podzim přináší do řady evropských zemí včetně Česka druhou vlnu pandemie a po slušném třetím kvartále může přijít nový pokles na konci roku. Toto riziko minimálně naznačují některé podnikatelské nálady včetně PMI z nejpostiženějších oblastí. Jak vážná situace bude na konci roku bude záležet primárně na tom, jak dobře se Evropa zvládne vypořádat s druhou vlnou pandemie. Včasná preventivní opatření a zkušenosti z první vlny by teoreticky mohly vést k mírnějším karanténním opatřením a menším ekonomickým škodám. To se však zjevně už dnes všude nevede - stačí se podívat na čísla z Česka nebo z Francie.


Současně půjde o to rozumně utlumit mimořádné programy na dočasnou podporu ekonomiky. Většina evropských zemí včetně Česka má a bude mít stále k dispozici přechodné překlenovací úvěry (garantované státem) podporující podniky v dočasné likviditní tísni. Stejně tak by měly ještě nějakou dobu fungovat v omezené podobě kurzerbeity na podporu zaměstnanosti. Na druhou stranu mimořádné úpravy insolvenčního práva a plošná opatření jako odklady nebo prominutí plateb daní by už měly státy utlumovat. Na jejich místo by měla nastoupit “chytrá podpora” poptávky - například skrze zrychlení investic do infrastruktury.