Výnos desetiletého amerického dluhopisu se tak vyšplhal nad 2,7 % - nejvyšší úrovně za poslední čtyři roky. A to začíná trochu kazit náladu akciovým investorům. Akcie přitom zažily nejlepší start do nového roku od konce osmdesátých let. Optimismus se však začíná zdát řadě investorů přehnaný.

Slušná čísla z USA, ale především z eurozóny nastartovala na trzích v posledních týdnech vlnu nového nadšení. Trhy věří, že vyspělé ekonomiky právě díky cyklickému zrychlení Evropy pojedou v tomto roce na plný plyn. Dobré výkony by ostatně měla dnes potvrdit i nejnovější čísla HDP za čtvrtý kvartál 2017 v eurozóně - počítáme s růstem o 0,6 mezikvartálně a zrychlením na 2,7 % meziročně.


S nadšením se ale na scénu dostává řada otázek, které v investorech vzbuzují nejistotu a obavy. Je tak silný růst udržitelný? S vysokou pravděpodobností minimálně v eurozóně dlouhodobě ne - přírůstky produktivity jsou v řadě zemí včetně Německa žalostně nízké (okolo 0,5 % ročně) a dnešní růst jede do značné míry na vlně rostoucí zaměstnanosti. Vylepšování situace na trhu práce však nepůjde jako perpetuum mobile do nekonečna. To však zdá se zatím nebude problém roku 2018.

Více investory může znepokojovat skutečnost, že vyšší růst rovná se přísnější měnová politika, a to jak v USA, tak v eurozóně. Po posledním zasedání ECB bylo jasně vidět, že prezident Mario Draghi nemá moc možností jak sázky na měnově-politický obrat tlumit. Vidina přísnější měnové politiky by ovšem neměla být ve finále nebezpečná pro vyspělé ekonomiky. Jak Fed, tak ECB nastaví tempo zpřísňování tak, aby to vlastní ekonomiky neohrozilo. Nepříjemné to bude především pro předlužené rozvíjející se ekonomiky, které si zvykly na super-levné euro a stále ještě “relativně levný” dolar. A na růžích ustláno nebudou mít ani rizikovější aktiva, která politika levných peněz delší dobu držela na výsluní. Averze k riziku (například měřená indexem VIX) začíná pomalu ale jistě mířit vzhůru.