Když před časem prolétla mediální krajinou informace o tom, že nizozemský stát se rozhodl k závazku snížit emise metanu, sodovkového plynu a dusičnanů během příštích sedmi let na polovinu, mnoho pozornosti si nezískala. Jen někteří pozorovatelé si všimli, že takový plán obnáší faktickou likvidaci slavného a tradičního holandského zemědělství.

Stát bude vytlačovat farmáře z jejich půdy, provádět nucené výkupy pozemků a zavede drastické limity stavu dobytka. Nizozemský venkov, po staletí usilovnou prací řady generací kultivovaný do podoby všem známé hustě obydlené „holandské zahrádky“, se má proměnit v přírodní lesoparky. Výtečné holandské sýry mají patrně zmizet z regálů samoobsluh a přestěhovat se do luxusních prodejen exotických lahůdek nebo spíše do muzea. A zemědělci? Ti si asi mají najít jinou zábavu.

Jenže nizozemským farmářům se taková představa vlastní budoucnosti pranic nelíbí a rozhodli se protestovat. A velmi hlasitě. Odhodlání nizozemské vlády prosadit lepší podnebí pro celý svět se ale nějakými protesty zviklat nedá.

A tak se stalo, co se stát muselo. Zrovna dnes, v provincii Frísko, použila policie při potlačování farmářských protestů ostrou munici. Střílející policisté se hájí tím, že traktory a kombajny protestujících ohrožovaly bezpečnost. Že bezpečnost a budoucnost ohrožují naopak šílené plány nizozemské vlády, to ve zprávě agentur nenajdeme.

Naše republika má také vládu, která se hlásí k pokroku. Co se včera kde šustlo za výstřelek, to se nám zítra servíruje coby příklad k následování, a pozítří už jako povinnost. Budeme i u nás likvidovat venkov a decimovat zemědělství? Leckdo by řekl, že už se to děje.

Ale zatím se u toho v Česku nestřílí. Zatím.