Zahájení soudu předcházela těžká dělostřelecká palba z hlavní prakticky všech českých médií. (A vlastně od počátku celé kauzy, od počátku procesu D. Ratha.) Tato palba neustávala a vydávala dojmy a polopravdy za fakta a pravdy pravdoucí.

D. Rath bezdůvodně strávil 17 měsíců ve vyšetřovací vazbě, což samozřejmě narušilo jeho přípravu na soudní projednávání. Byl jsem, společně se svou ženou, přítomen několika soudním projednávání této kauzy a musím říci, že soud vůbec nic nepředstíral.

Soudce okřikoval advokáty D. Ratha, pokud přišli s nějakým vyjádřením, přísedící soudu buďto spal anebo se výsměšně smál vyjádřením obžalovaných či jejich advokátů. Byl to proces jako z časů revolučního tribunálu v době jakobínské diktatury v letech 1793–1794. Tohle divadlo, které nemělo s právem nic společného, muselo skončit drakonickými tresty.

Poznamenávám, že několik týdnů před tím, než byl D. Rath zadržen, jsem byl vystaven policejní provokaci, která, pokud bych nebyl obezřetný, by vedla k tomu, že bych byl nejspíše obviněn spolu s D. Rathem. V té době byl rovněž policií odposloucháván můj telefon. Chtěl bych znát důvody, pro které soudce umožnil odposlouchávání mého telefonu. A konec konců nedávno vyšlo najevo, že jsem byl odposloucháván také při své činnosti v době svého působení ve straně LEV 21. Jako bychom žili v orientální despocii… Je to opakovaná snaha o kriminalizaci mé osoby. Nemám proto žádné iluze o orgánech činných v trestním řízení v kauze D. Ratha.

Vůči některým lidem, a k nim patří i D. Rath, prostě nemůže být výkon spravedlnosti objektivní. Rozsudek je stejně smutný jako skandální.