Ale pojďme od rozvodů ke svatbám. K naprosté dokonalosti má totiž po dnešku nakročeno náš právní řád. Zákonodárcům se podařilo propašovat do technické novely zákona o matrikách oprávnění oddávat… pro zákonodárce. Zmocňují tak sami sebe. Jen o jeden hlas v Senátu neprošel návrh na vypuštění této skvělé novinky.

Obětaví zákonodárci si tak nejspíš budou moci přibrat další nelehkou práci: naparovat se před svatebčany, plést se do památečných fotografií a videozáznamů a dělat si ve svých obvodech zadarmo kampaň. Konečně tak budou vidět i ti, kdo zůstávali léta neviditelní, protože ze samé skromnosti neprojevili žádný samostatný názor.

Každý totiž ví, že ženit a vdávat se chce každý. Ale nejsou lidi. Jak jinak vysvětlit, že polovina párů žijících spolu v domácnosti zůstává (a často vychovává děti) jen tak na hromádce? Určitě to bude jen tím, že starostové je nestíhají oddávat. A to ještě když projde manželství pro všechny! Kdo to má zvládat? To se bez oddávajících zákonodárců nedá stihnout.

Dnes smí uzavřít manželství zcela diskriminačně jen osoby dospělé, disponující právní způsobilostí a které nejsou vzájemně v blízkém příbuzenském vztahu. A to musí skončit! Manželstvím pro všechny se tento status konečně otevře i pro nezletilé, pro osoby zbavené právní způsobilosti a pro rodinné příbuzné. Jak k tomu dnes přijdou spolužáci ze čtvrté třídy, kteří by tak rádi měli ve škole hezkou svatbu? Nebo dva bratři? Nebo dědeček s vnučkou? Nebo mentálně postižení, kteří se neumějí podepsat? Když pro všechny, tak pro všechny!

Ale zpět k těm zákonodárcům. Dosud ústava rozlišuje moc legislativní, justiční a exekutivní. Odjakživa existují tendence všech těchto pilířů moci navzájem si kompetence vykrádat. Oklikou. Zákonodárci fušují do kompetencí moci výkonné (vyšetřovacími komisemi, uzákoňováním správní agendy), výkonná moc vykrádá justici (zasahováním do soudcovské nezávislosti) a justice zase ingeruje do moci zákonodárné (obcházením legislativy formou judikátů, svévolnou interpretací zákonných ustanovení). Ale dosud veškeré pravomoci všem pilířům přidělovala a vymezovala ústava (a technickou stránku výkonu těchto pravomocí například jednací řády). Nyní si zákonodárci na sebe stahují část ryze exekutivní a správní agendy běžným zákonem, a nic se neděje. Nebo je to téma pro Ústavní osud?

Jen zdánlivou shodou okolností v ropných emirátech dnes začala konference o boji s podnebím. Minutou za oběti v Gaze. Informace o jiných obětech na Arabský poloostrov asi ještě nedorazily. Tohle nevymyslíte. Ono nakonec válčení škodí hlavně našemu podnebí a oné nejmenované planetě. Že si ropní šejkové nepřejí omezení spotřeby fosilního tekutého zlata? Ale kdeže. Těší se, že s každým dalším omezením vyletí ceny. Především ale ta část ceny, daná dodatečnými flagelantskými přirážkami typu emisní povolenky, takže nějaká ta zvýšená marže od těžařů se snadněji ztratí.

No, a ve stejný den se dovídáme, že regulovaná složka ceny energie u nás stoupne od příštího roku o dvě třetiny. A náš premiér nás utěšuje, že na „předválečnou“ úroveň se ceny energií už stejně nevrátí nikdy. Těžko říct, kterou válku má namysli, když exploze cen energií začala už předloni na začátku podzimu. A vůbec, my jsme přece ty ošklivé uhlíkaté zdroje energie stejně nechtěli, protože vítr a sluníčko jsou zadarmo, takže ceny s každým dalším větrníkem a kolektorem spadnou, jak nám tvrdil poslanec eulamentu Niedermaier a poražený z nizozemských voleb Timmermans. Tak jak nás tedy může postihnout nějaká válka daleko od nás? Navíc když je známo, že dovoz ruského plynu poslední dobou stejně stoupá a dovoz ruské ropy je největší za posledních 12 let.

Je to nějaké zapeklité. Ale jen zdánlivě. Řešení je jednoduché. Do Dubaje přijedou čeští zákonodárci a vyzbrojeni novou pravomocí oddají Benjamina Netanjahua s Izmailem Hánidžou, vůdcem Hamásu. Okamžitě klesnou nejen ceny energií, ale i globální teploty. Takové diplomatické řešení by nevymyslel ani Kissinger.