Nebo Blaničtí rytíři ve snaze prokopat se na povrch ztratili orientaci. Což se ostatně stalo i některým traktoristům v Praze. Což se pozná už podle toho, že se jim nezamlouvá statečné tažení vlády směrem k zeleným zítřkům a energetické chudobě.

Rusové nepošlou na ukrajinské bojiště zázrak techniky, tank Armata. Že je prý příliš drahý. Tank je to možná technicky nejlepší na světě, ale u zbraní platí totéž, co u všech výrobků a služeb: rozhoduje poměr výkon/cena. A jestli je to tank příliš drahý, pak nemůže být nejlepší. Ostatně – Tálibán nevyhnal po dvaceti letech Američany dražšími a kvalitnějšími zbraněmi, ale právě tím, že s vlastními nízkými náklady uměl nadělat Američanům velké škody.

Mimochodem, dnes máme významné výročí. Je to přesně 40 let, co USA napadly Nikaraguu, aby pomohly místním contras, kteří hodlali silou svrhnout marxistickou vládu Daniela Ortegy. Asi to nebyla dokonalost Ortegových zbraní, která nakonec vedla k porážce contras a k evakuaci amerických vojáků.

Německý Frankfurt přivítal letošní příchod ramadánu slavnostní výzdobou ulic. Je dobře, že naše část světa je tak otevřená a tolerantní. Což se pozná i podle toho, že na grafice panoramatu Paříže pro chystané Olympijské hry zmizely kříže. Ramadán pochopitelně nemůže nikoho urazit, zato kříže nemají na akci pro lidi celého světa a všech konfesí co dělat. Tak alespoň soudí pořadatelé olympiády.

Česká vláda přerušila politická jednání se Slovenskem. Důvodem jsou výroky slovenského premiéra Fica. Český tisk je nadšen, najdeme v něm titulky typu, že ostudu prý není možné dělat donekonečna. To slovo „ostuda“ je v tomto kontextu příznačné a naprosto zásadní.

Jak může dělat veřejný činitel ostudu? Třeba když je přistižen při sexu na ulici s asistentkou vedoucího zahraničního hosta. Nebo když smrká na recepci do rukávu. Nebo když se vyčurá na schodech svého úřadu při vítání delegace. Ale může dělat ostudu tím, že říká své názory, pro které byl demokraticky zvolen?

Může. Pokud ovšem připustíme, že hlavním posláním státníka je být zadobře s mezinárodní papalášskou komunitou, a ne se svými voliči. S Ficem je možno v mnohém nesouhlasit. Třeba i ostře. Ale jednu věc nelze při tom zapomenout. Na to, že jeho výroky mají legitimitu. Onu legitimitu mu propůjčuje jeho mandát.

Úplně stejné, ba i ostřejší výroky, než nad kterými se dnes pohoršují eurokrasoduchové, hlásal Fico po celou dobu své předvolební kampaně. Nebyl zvolen navzdory nim, ale díky nim. To jeho názory zvítězily v kampani. Ne on. Někteří politici možná získávají mandát za svůj plnovous.  Ti si pak mohou hlásat, cokoli je napadne. Jen se nesmějí oholit. Jinak jsou ale politici „jen“ nositeli určitých postojů a názorů. Voliči volí právě tyto postoje, ideje a názory. Pokud politik získá mandát díky hlásaným názorům, je to mandát určený právě k tomu, ale je dotyčný politik hlásal dál i po svém zvolení.

Slováci si demokraticky zvolili právě ty postoje, které hlásá Fico. Těmto postojům dali přednost před jinými. A je jim celkem jedno, jaký účes bude mít ten, kdo je bude hlásat. Fico nedostal od voličů bianco šek k tomu, aby dělal jakoukoli politiku, hlavně na přání svých zahraničních partnerů. Dostal mandát k tomu, aby hlásal, za co byl zvolen. Kdokoli může jeho výroky ostře odsuzovat. Ale pokud použije slovo „ostuda“, pak vůbec nechápe smysl slova mandát.

Před více než 40 lety jsem provozoval takovou hudbu s divadlem. To už si nikdo nemůže pamatovat. A jedno z hesel, která se tam vykřikovala, bylo: „více kaprů než candátů, víc kandidátů než mandátů“. Protože tehdy si člověk nemohl vybrat, který z kandidátů lépe hájí jeho zájmy. Kandidátka byla jedna jediná. To už zase směřujeme ke stejnému stavu? Že některé názory z politické soutěže diskvalifikujeme jako nehodné ku hlásání?