Vzhledem k tomu, že „výběr“ budoucích členů Evropské komise bude zřejmě uzavřen 21. 11. (jediný, kdo to má zatím „nahnuté“, je Maďar Olivér Várhelyi, ale to se dalo čekat, je přece „od Orbána“) a Evropský parlament budoucí Komisi jako celek pod vedením von der Leyenové určitě schválí 27. 11., zkusme se letmo podívat na to, co nás skrze názory několika jednotlivých kandidátů v příštích pěti letech čeká.

Českou vládou nominovaný Jozef Síkela, jeden z „otců“ českých nejvyšších cen energií v EU, bude zastávat pozici komisaře pro mezinárodní partnerství. Tolik se toho premiér Fiala namluvil o „silném ekonomickém portfoliu“, tolik se toho česká vláda v průběhu tzv. předsednictví ČR Evropské unii napodlézala von der Leyenové a Timmermansovi, až je z toho pro českého nominanta nezajímavá okrajová pozice. Ono je to v důsledku stejně jedno, usazením se v Evropské komisi její členové okamžitě ztrácejí loajální vazby k vlastní zemi (Češi v tom byli vždy přeborníky), takže příliš plakat nemusíme. Jen se v okamžiku, kdy bude za pár měsíců Fialova vláda skládat účty, nedejme opít rohlíkem, jak se jí „podařilo vrátit prestiž české zahraniční politice“. Umístění Síkely na  místo v EK „prestižní“ rozhodně není.

V české politice se toho také hodně namluvilo o údajně ohromném úspěchu koalice Spolu po evropských volbách, když se její členka Veronika Vrecionová stala předsedkyní zemědělského výboru v EP. Výsledky slyšení budoucího eurokomisaře pro zemědělství Christophe Hansena z Lucemburska například komentovala takto: „Pro mne bylo podstatné, zda-li pan Hansen hodlá podporovat malé farmy a také jestli je pro zastropování dotací pro velké agrární podniky … Jsem ráda, že peníze mají jít malým rodinným firmám“. Vrecionová tak znovu připomněla posedlost současné české vlády „malými farmami“ a úpornou vládní snahu omezit finanční toky „velkým“ zemědělským podnikům, přestože ty především se starají o výživu této země. Boj proti „velkým“ je vládním a nekonečným programem „boje s Babišem“. Jen člověka napadne, že si to máme - pokud chceme - odehrát sami doma, a netahat naše vnitropolitické spory do Bruselu.

Stará pravda říká, že každá změna je vždy změnou k horšímu. Jestli jsme si mysleli, že už nemůže vzniknout horší Evropská komise než ta, která za pár dní odejde, opak je pravdou. Komise bude ještě „zelenější“, bude „green dealovštější“, bude více byrokratizovat podnikání, bude intenzivněji zavádět protekcionistická opatření vůči firmám ze zbytku světa. Dva křiklavé příklady stojí za zmínku: Teresa Riberaová ze Španělska a Nizozemec Wopke Hoekstra.

Především Riberaová a Hoekstra budou totiž v nové EK zodpovědní za tzv. klimatickou agendu. V pověřovacích dopisech je von der Leyenová vyzvala ke „snížení emisí uhlíku o 90 % do roku 2040, ukončení závislosti na fosilních zdrojích, k pomoci průmyslu s dekarbonizací a zaváděním čistých technologií“. K těmto úkolům ovšem nemusí být Riberaová s Hoekstrou příliš vybízeni. Oba jsou to fanatičtí „bojovníci za planetu“ – Hoekstra už ohlásil, že je například připraven alespoň částečně nahradit (ale spíše rozšířit) ve veřejnosti již zdiskreditovaný Green Deal čímsi, co se má nazývat „Clean Industrial Deal“. Oba jsou zastánci tzv. „čistého růstu“ a tzv. „systému uhlíkových kreditů“, který má podle jejich představ „firmám kompenzovat projekty odstraňující uhlík z atmosféry“. Nás, Čechy, by navíc mělo hodně zajímat, že Riberaová je známá výrazně nepřátelským postojem k jaderné energetice.

Ve volbách do Evropského parlamentu sice získaly zajímavou podporu politické subjekty, které progresivistický aktivismus von der Leyenové kritizují, jsou skeptické ke Green Dealu a které vyjadřují přání obyčejných lidí vrátit se zpět k normálnímu žití, přesto beznadějná Němka von der Leyenová s většinovou podporou Evropského parlamentu skládá novou komisi, která bude ještě zelenější, ještě nenávistnější k průmyslu a ještě nepřátelštější ke všemu, co jsme si zvykli kdysi nazývat normálním životem.

Složení budoucí Evropské komise tak proto nejlépe vystihuje české rčení o těch, kteří se z toho špatného ocitají v ještě horším: z bláta do louže, z deště pod okap.