Ještě před několika lety mohl žebříček největších tankových armád světa působit jako poměrně jednoduché měřítko pozemní vojenské síly. Čím více tanků stát vlastnil, tím větší schopnost vést rozsáhlou pozemní válku mu bylo možné přisuzovat. Válka na Ukrajině tento pohled zásadně narušila.

Podle aktuálního přehledu Global Firepower má největší evidovaný tankový park Čína s přibližně 5 870 stroji. Následuje Rusko s 5 630, Severní Korea s 4 895, Spojené státy s 4 666 a Indie s 3 913. Tato čísla je ale nutné brát jako orientační. Global Firepower používá odhady tam, kde nejsou dostupné oficiální údaje, a jeho kategorie zahrnuje vedle hlavních bojových tanků také některé lehké pásové bojové systémy. Neříká tedy, kolik moderních a skutečně bojeschopných hlavních bojových tanků může daná země okamžitě nasadit. Právě to je první poučení současné války. Tank v databázi, tank ve skladu a tank schopný během několika dnů vyjet do boje jsou tři různé věci.


Ukrajina zničila představu o tanku, nikoli tank samotný

Diskuse o konci tanků není nová. Výrazně se objevila už po válce v Perském zálivu v roce 1991, kdy americké a spojenecké síly ukázaly drtivou převahu nad iráckými obrněnými jednotkami. Po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022 se tato debata vrátila ještě silněji.

Nejprve přicházely záběry ruských tanků ničených moderními protitankovými střelami. Později se jedním ze symbolů války staly levné FPV drony, které zásadně rozšířily možnosti průzkumu i přímých útoků na obrněnou techniku.

Rozsah ruských ztrát je mimořádný. Projekt Oryx, který započítává pouze techniku doloženou fotografiemi nebo videozáznamy, nyní eviduje 4 440 ztracených ruských tanků, z toho 3 346 zničených. Další byly poškozeny, opuštěny nebo ukořistěny. Skutečný počet ztrát může být vyšší, protože ne každý zničený stroj je obrazově zdokumentován.

Ani tato čísla však neznamenají, že by tank přestal být potřebný. Ukrajinské bojiště ukazuje něco jiného. Tank přestal být strojem, který může relativně bezpečně operovat pouze díky vlastnímu pancíři a palebné síle. Vozidlo pohybující se bez podpory pěchoty, elektronického boje, vlastních dronů, protivzdušné ochrany a kvalitního průzkumu se může stát cílem zbraně, jejíž cena představuje nepatrný zlomek hodnoty samotného tanku.

Proto na bojišti vznikají kovové konstrukce nad věžemi, síťové ochrany, dodatečné pancéřování a prostředky elektronického boje. Některá řešení působí improvizovaně, ale jsou výsledkem velmi rychlé evoluce, při níž se ochrana obrněných vozidel snaží reagovat na stejně rychlý vývoj prostředků jejich ničení.

Moderní tank proto nelze hodnotit pouze podle tloušťky pancíře, ráže kanonu a výkonu motoru. Stále důležitější je schopnost přežít na bojišti, které je téměř nepřetržitě pozorováno ze vzduchu.

Rusko ukazuje rozdíl mezi zásobou a skutečnou silou


Rusko během války masivně reaktivovalo techniku ze skladů. Podle analýzy IISS bylo mezi únorem 2022 a červnem 2025 ze zásob převedeno zpět do aktivní služby přibližně 4 400 hlavních bojových tanků. Současně pokračovala výroba nových strojů, byť v podstatně menším počtu.

Na frontě se proto vedle modernějších T-90M a modernizovaných T-72 či T-80 objevily také starší T-62 a dokonce konstrukce rodiny T-54/55. To ukazuje druhou zásadní lekci války. Ve vleklém konfliktu není rozhodující jen to, kolik moderních tanků má armáda v den jeho vypuknutí. Stejně důležité je, kolik jich dokáže opravovat, modernizovat, vyrábět a nahrazovat.

Právě zde se jednoduché žebříčky tankových flotil začínají rozcházet s realitou vojenské síly. Severní Korea může podle Global Firepower disponovat téměř pěti tisíci tanky a dalších pásových systémů započítaných do stejné kategorie. Postavit toto číslo vedle americké flotily Abramsů a dojít k závěru, že KLDR má proto silnější tankovou armádu než Spojené státy, by bylo zavádějící.


Spojené státy představují jiný model. Jejich síla nikdy nebyla založena pouze na snaze vlastnit největší tankovou armádu světa. Abrams funguje jako součást širšího systému, v němž spolupracují průzkumné prostředky, letectvo, dělostřelectvo, logistika a digitální velení. Americká armáda navíc v roce 2026 pokračuje ve vývoji nové varianty M1E3, což samo o sobě ukazuje, že Washington tank za mrtvou zbraň nepovažuje. Tank je v takovém systému jedním z nástrojů, nikoli jeho středem.

Tank budoucnosti bude součástí sítě

Válka na Ukrajině tak možná neznamená konec tanku, ale konec tanku tak, jak byl chápán ve 20. století. Klasická představa velkých obrněných svazů prorážejících nepřátelskou obranu naráží na transparentnost současného bojiště. Drony sledují pohyb jednotek, další bezpilotní prostředky navádějí dělostřelectvo a FPV drony mohou během několika minut zaútočit na vozidlo, které bylo ještě před okamžikem skryto.

IISS ve svém hodnocení války v roce 2026 upozorňuje, že bezprostřední prostor kolem fronty je malými bezpilotními prostředky natolik nasycen, že obě strany musejí neustále měnit taktiku. To není okrajová technologická změna. Mění samotné podmínky pohybu vojenských jednotek.


Změní se také ekonomika války. Tank v hodnotě několika milionů dolarů může být poškozen dronem za několik stovek nebo tisíc dolarů. To ale automaticky neznamená vítězství levné zbraně nad drahou. Útočník potřebuje průzkum, operátora, spojení a možnost dostat dron k cíli. Obránce naopak hledá stále levnější způsoby, jak jej rušit nebo zničit. Probíhá tedy další kolo technologického závodu mezi prostředky útoku a ochrany, který provází tank prakticky od jeho vzniku.

Proto samotný seznam pěti zemí s největším počtem tanků vypovídá o skutečné vojenské síle stále méně. Čína může mít největší evidovaný tankový park. Rusko má obrovskou zkušenost z války a stále značnou schopnost obnovovat a vyrábět techniku. Severní Korea disponuje mimořádnou početní zásobou. Spojené státy stavějí tanky do technologicky vyspělého systému kombinovaných sil. Indie potřebuje rozsáhlé obrněné jednotky vzhledem ke své geografii a možným konfliktům s Pákistánem či Čínou. Každá z těchto zemí proto ve skutečnosti vlastní něco jiného, přestože statistika všechny jejich stroje zahrnuje pod jeden společný údaj.

Válka na Ukrajině ukázala, že otázka „kolik máte tanků?“ už nestačí. Důležitější je, kolik z nich dokážete skutečně nasadit, jak dlouho je udržíte v boji, čím je ochráníte před drony, jak rychle nahradíte ztráty a zda jsou zapojeny do systému, který protivníka odhalí dříve, než protivník odhalí je. Tank tedy nezmizel. Zmizela pouze jistota, že samotná masa obrněné techniky představuje rozhodující vojenskou převahu.