1.     Ponechám stranou i motivaci (princip preventivního úderu kupříkladu opakovaně používá Izrael), která mohla být vedena pocitem ohrožení ze strany Západu prostřednictvím Ukrajiny, a také možná i obavou o ruskou menšinu na Ukrajině, která byla po převratu zbavena některých svých práv a jejíž území bylo po osm let bombardováno. Nic z toho ale nemůže ospravedlnit masivní nasazení armády vůči sousední zemi. Vždy je cestou jednání, vždy je nutno využít všechny cesty, jak se násilí vyhnout. Podle mne Ruskem využity nebyly.

2. Toto souhlasné konstatování mi nebrání v tom, abych se kriticky nezabývala masivní vojenskou a finanční pomocí, kterou má země poskytuje Ukrajině. Zajímá mě totiž, co bude dál. Existuje jiný scénář než přehlídka ukrajinské armády na Rudém náměstí? Jsme připraveni na jiné scénáře?

3. Jako matka mám hluboký soucit s každým zabitým v tomto válečném konfliktu (i v konfliktech ostatních) a t každého násilí. A ze všeho nejvíc si přeji, aby zabíjení dětí jiných matek co nejdřív skončilo. Po dvou letech bojů je už nade vší pochybnost zřejmé, že dodávky vojenské pomoci dalším úmrtím nezabrání. Ba právě naopak. I naše zbraně se podílejí na každodenních úmrtích a naprosté vítězství Ukrajiny nad Ruskem je v nedohlednu. A nejen to. Dodávky zbraní nejsou provázeny žádnou diplomatickou aktivitou. Ta vůbec nemusí být projevem slabost, ale naopak síly a odhodlání. Cílem musí být okamžité příměří a následná jednání pod patronací mezinárodního společenství.

4. Světové velmoci by se měly zasadit o okamžité příměří a o zahájení mírových rozhovorů o povečném uspořádání poměrů. Cokoliv jiného jen prodlouží pokračování dnešního děsivého stavu. Nic z toho se zatím neděje. Za poslední půlrok se na bojišti nezměnilo vůbec nic. Jen přibyly další desítky tisíc mrtvých.

5. Moje celoživotní zkušenost (zejména s rodinným právem) ukazuje, že jakkoliv se jednotlivé události zdají černobílé, v dlouhodobém horizontu černobílé nejsou. Proto jsem zdrženlivá v unáhlených a silně emocemi ovlivněných odsudcích a namísto toho čekám hodnověrné důkazy, anebo se zdržuji komentářů, zejména jde-li o zahraničně-politickou oblast. Plamenná slova opřená o spravedlivé rozhořčení jsou dobrá leda do filmů. Do života patří chladný rozum, vyšetřování, důkazy a snaha maximálně eliminovat utrpení.

6. Ani tisíce mrtvých mě nepřimějí k vyhrožování názorovým oponentům či jejich nálepkování a urážení. Soudím totiž, že ve svobodné demokratické společnosti mají místo všechny i otázky, pochybnosti, názory i zkušenosti. Tím spíš je třeba po dvou letech bojů položit na stůl všechny možnosti. Proto se i nadále budu ptát, pokud budu mít pocit, že nejsme seriózně informovány. Budu se ptát bez ohledu na náklady, které mi to přinese. Vyhrožování mě nezastaví.

7. Nic z výše uvedeného nebylo předmětem debaty na plénu Senátu dne 18.10.2023 u bodu nazvaného Rusifikace ukrajinských dětí. Podstatou mého vystoupení byl nesouhlas se způsobem projednání bodů, k nimž na rozdíl od všech ostatních senátních tisků nedostáváme žádné podkladové materiály, o které bychom mohli naše usnesení opřít. Každý návrh usnesení má být podložen zodpovědně zpracovaným materiálem s argumenty, důkazy a odkazy a tento materiál má být předem zaslán všem senátorům, což se ale neděje. Můj postoj nebyl dán postojem k tmu, co se děje na Ukrajině, ale výhraně o tom, co se dělo nebo spíše nedělo v Senátu.

8. Pokud někteří horliví kolegové senátoři pod vlivem emocí přisuzují mým formálním výhradám vůči Jednacím řádu Senátu nemístné urážlivé komentáře, svědčí to o jejich nepochopení věcné podstaty debaty. Jako senátorka mohu jen ohleduplně zvednout obočí nad jejich duševní nezpůsobilostí a doporučit jim vhodnou léčbu či terapii.

9. A pokud kdokoliv nálepkuje a uráží lidi s jinými názory, přeje jim smrt a sprostě komentuje jejich odlišné postoje (což vše zažívám po některých slovech, šířených mými kolegy), jen přispívá k rostoucí atmosféře strachu, mlčení a autocenzury. Odlišné názory a postoje na svet jsou normální, protože plynou z odlišných životních zkušeností a hodnot. Svobodná společnost nesmí nutit občany, aby zastávali ty jediné správné názory.  Žádné takové jediné správné totiž nikdo nevlastní. Musíme je hledat společně. V otevřené debatě.