Bezpečí dětí při rozhodování soudů, odpovědnost justice a nedostatečné zohledňování domácího násilí otevřela ve svém facebookovém příspěvku senátorka Hana Kordová Marvanová. Reagovala na rozhovor s ústavní soudkyní Danielou Zemanovou, která upozornila, že při rozhodování o dětech nelze experimentovat a že nezávislost soudů neznamená jejich nepostižitelnost. Marvanová s jejími názory souhlasí, zároveň však upozorňuje, že soudní praxe podle jejích zkušeností těmto principům často neodpovídá. Právě proto požaduje jasnější zákonná pravidla, která by soudům ukládala povinnost důsledně posuzovat rizika pro bezpečí dítěte.


Senátorka následně vysvětluje, proč považuje tato upozornění za důležitá. Podle svých slov se opakovaně setkává s případy, kdy soudy dostatečně nezohledňují domácí násilí, a to ani tehdy, když jsou podle ní k dispozici důkazy z trestního řízení. Výhrady přitom nesměřuje pouze k obecným soudům, ale zmiňuje také některá rozhodnutí Ústavního soudu. Za zásadní problém považuje chybějící výslovnou zákonnou povinnost hodnotit závažná rizika, která mohou dítě ohrozit.

„S tím vším lze naprosto souhlasit. Kéž by tomu tak bylo. Ale každý den se setkáváme s případy, kdy tomu tak není. Například pokud jde o domácí násilí, často k tomu soudy vůbec nepřihlíží, i když existují jednoznačné důkazy v trestním řízení. A dokonce i některé senáty Ústavního soudu (takový rozsudek máme k dispozici). A v zákoně nemáme zakotvenou povinnost, aby soudy byly povinny zohledňovat vážná rizika pro bezpečí dítěte, včetně zohledňování domácího násilí nebo závažné násilné trestné činnosti rodičů nebo těžké drogové závislosti. Leckdy to vypadá, že systém myslí víc na práva a nároky rodičů (ale paradoxně ne všech) a ne na blaho dětí,“ uvedla.

Právě rozpor mezi principy, které formulovala ústavní soudkyně Zemanová, a zkušenostmi s fungováním justice považuje Marvanová za důvod k legislativním změnám. Nestačí podle ní pouze předpokládat, že soudce při rozhodování vždy správně rozpozná nebezpečí, které dítěti hrozí. Zákon by měl výslovně určit, jaké okolnosti musejí soudy posuzovat při rozhodování o péči o děti. Senátorka přitom upozorňuje také na necitlivý přístup státních institucí k některým rodičům, pěstounům a samotným dětem.

„Praxe se tedy rozchází s myšlenkami, které paní doktorka Zemanová vyjadřuje. Proto je nutné zakotvit tyto povinnosti pro soudy do zákona a kritéria, co musí při rozhodování o péči o děti zohledňovat. Nemůžeme spoléhat jen na to, že moudrý soudce rozhodne moudře, protože je příliš mnoho případů, kdy tomu tak není. Proto se na nás obracejí zoufalí rodiče, pěstouni nebo dokonce i děti, vůči nimž se chovají státní instituce necitlivě a často spíše prohlubují jejich traumatizaci,“ pokračovala Marvanová.


„Justice i systém sociálně-právní ochrany dětí by měly přestat bagatelizovat problémy ohrožených dětí a vnímat alarmující trend nárůstu počtu týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí. Za poslední rok to je 11 400 dětí. O většině z nich se nic nedozvíme, ale jsou to konkrétní osudy,“ napsala senátorka.

Na závěr svého příspěvku Marvanová připomíná kroky, které v této oblasti prosazuje. Zmiňuje opatrovnickou novelu vedenou jako senátní tisk 242, jejímž cílem je podle ní posílit bezpečí dětí a důslednější uplatňování jejich nejlepšího zájmu. Podporuje také širší reformu systému sociálně-právní ochrany dětí. Vedle legislativních změn požaduje i vyšetření nejzávažnějších případů, včetně kauzy tříleté Viktorky, a vyvození odpovědnosti tam, kde mohlo dojít k selhání institucí.

„Proto také v Senátu prosazujeme opatrovnickou novelu, která posílí bezpečí dětí a prosazení jejich nejlepšího zájmu. Také podporujeme reformu celého systému sociálně-právní ochraně dětí. A rovněž se nejhorší případy, jako je například kauza tříleté Viktorky, musí vyšetřit, kdo nese odpovědnost, a prosadit konkrétní kroky, aby se podobné případy už nestávaly,“ uzavřela Hana Kordová Marvanová.