Zastánci přijetí eura v posledních týdnech znovu připomínají výhody společné evropské měny. Bývalý diplomat a někdejší poslanec SPD Jiří Kobza však upozorňuje, že debata se podle něj často soustředí pouze na samotné euro a pomíjí závazky, které by s jeho přijetím vstoupily v plném rozsahu v platnost.

Ve svém komentáři připomněl takzvaný fiskální pakt, tedy Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. Právě ta podle něj představuje mnohem zásadnější problém než samotná výměna české koruny za euro.

„Už se zase objevují různé hlášky o tom, jak je nutné přijmout euro. Tak bych chtěl připomenout fiskální pakt, který začne platit v momentě, kdy euro přijmeme,“ napsal na síti Facebook Kobza.

Kobza současně odkázal na svůj text z roku 2018, ve kterém před ratifikací smlouvy varoval. Podle jeho názoru tehdy veřejná debata nevěnovala dostatečnou pozornost důsledkům, které by z paktu mohly pro Českou republiku v budoucnu vyplývat.


„Pokud někdy v budoucnu přistoupíme k euru, zavazujeme se k akceptaci celé smlouvy se vším všudy. Včetně podřízení české měnové, fiskální, rozpočtové a hospodářské politiky orgánům Unie,“ tvrdí Kobza.

Ve svém textu upozorňuje zejména na článek 7 fiskálního kompaktu. Právě ten podle něj vytváří mechanismus, který posiluje vliv států eurozóny při rozhodování o rozpočtové disciplíně jednotlivých členských zemí.

Kobza přitom cituje i analýzu Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády z roku 2012. Ta upozorňovala, že některé části smlouvy mohou znamenat významný zásah do způsobu výkonu pravomocí, které Česká republika přenesla na Evropskou unii.

Zvláštní pozornost věnuje systému hlasování, který označuje za faktický „hlasovací kartel“. Podle jeho výkladu se státy eurozóny zavazují podporovat doporučení Evropské komise, pokud proti nim nevznikne dostatečně silná kvalifikovaná většina. Takový mechanismus podle něj ve výsledku mění způsob rozhodování, aniž by bylo nutné měnit samotné zakládací smlouvy Evropské unie.

„Nejedná se sice o přímou formální změnu hlasovací procedury, ovšem stejného efektu je nepřímo dosaženo tím, že se členské státy eurozóny zavazují podpořit návrh Komise,“ uvádí ve svém starším textu.

Právě zde Kobza vidí největší riziko. Tvrdí, že podobné závazky mohou postupně oslabovat schopnost členských států samostatně rozhodovat o klíčových otázkách hospodářské politiky.


Proto odmítá představu, že debata o euru je pouze debatou o měně. Podle něj jde současně o otázku budoucí podoby české státnosti, hospodářské politiky a rozsahu pravomocí, které si Česká republika zachová.

V závěru připomíná i řešení, které dlouhodobě prosazuje. Pokud by Česká republika měla o euru jednat, pak podle něj především o získání výjimky podobné té, jakou mají například Dánsko nebo Švédsko. Alternativou by podle něj bylo celostátní referendum, které by o přijetí společné měny rozhodlo.

Celý spor tak Jiří Kobza nestaví mezi zastánce a odpůrce eura. Tvrdí, že skutečná otázka zní jinak. Zda je Česká republika připravena přijmout také závazky, které jsou s členstvím v eurozóně spojeny a které podle něj mohou významně ovlivnit její schopnost samostatně rozhodovat o vlastních financích a hospodářské politice.