Investigativní publicista vystupující pod jméném Thomas Paukner ve svém obsáhlém příspěvku rozebírá systém, který podle něj fungoval několik let a mohl umožňovat přesun veřejných peněz do společnosti ovládané přímo hnutím STAN. Základní otázka je přitom jednoduchá. Pokud politické strany podle zákona nesmějí podnikat za účelem zisku, jak je možné, že dceřiná firma hnutí inkasovala milionové částky z pronájmů kanceláří hrazených ze státního rozpočtu?

Paukner připomíná, že zákon o sdružování v politických stranách a politických hnutích umožňuje stranám pouze omezené hospodářské aktivity, například vydavatelskou, publikační nebo organizační činnost. Politické subjekty mohou prodávat propagační předměty, pořádat akce nebo vydávat stranické materiály. Systematické podnikání za účelem vytváření zisku však podle jeho interpretace mezi povolené činnosti politických stran nepatří.

V centru případu stojí společnost BeSTAN s.r.o., kterou ze 100 procent vlastní hnutí STAN a kterou vede ředitelka hnutí Lucie Krejčová. Právě tato firma si v letech 2021 až 2024 pronajímala od státního podniku Lesy České republiky kancelářské prostory na adrese Jezuitská 14 v Brně.

Nešlo přitom o malé zázemí. Firma si pronajala tři kanceláře, jednací místnost a další prostory o celkové výměře 121 metrů čtverečních v pátém patře budovy. Součástí pronájmu byla také dvě parkovací místa, vybavení kanceláří i možnost využívání dalších jednacích prostor. Roční nájemné činilo přibližně 253 tisíc korun. Hnutí STAN zároveň deklarovalo, že v prostorách nebude provozovat podnikatelskou činnost, čímž dosáhlo osvobození od DPH.


Od roku 2021 uzavírali poslanci STAN tři samostatné smlouvy o pronájmu regionálních kanceláří se společností BeSTAN. Každý z nich platil 28 500 korun měsíčně. Jeden jediný poslanec tak podle Pauknerovy analýzy za rok zaplatil vlastní straně částku, která sama o sobě převyšovala celý roční nájem, který BeSTAN odváděl Lesům České republiky za všechny brněnské prostory dohromady.

Jinými slovy, stát prostory pronajímal a stát zároveň prostřednictvím Poslanecké sněmovny proplácel výrazně vyšší nájemné firmě vlastněné politickým hnutím. Veřejné peníze tak podle Pauknera proudily přes dceřinou firmu STAN v několikanásobně vyšším objemu, než jaký tato firma sama platila za vstupní nájem.

Paukner upozorňuje také na časovou nesrovnalost. Firma BeSTAN podle zveřejněných dokumentů pronajala kanceláře poslancům už od 1. listopadu 2021, tedy celý měsíc předtím, než vůbec začal platit pronájem s Lesy České republiky. Nájemné za období, kdy BeSTAN prostory fakticky ještě neměl pronajaté, muselo být následně Poslanecké sněmovně vraceno.

Další problém se týká výměry kanceláří. Všichni tři poslanci STAN podle Pauknera Poslanecké sněmovně shodně deklarovali, že jejich regionální kancelář má výměru 50 metrů čtverečních. Dohromady by tak šlo o 150 metrů čtverečních. Jenže skutečná výměra tří kanceláří měla podle autora činit pouze 79 metrů čtverečních, tedy přibližně 26 metrů na osobu. Deklarované údaje tak podle něj vyvolávají vážné pochybnosti.

Tím výčet plateb nekončí. Poslanci si podle Pauknera nechávali ročně hradit také telefonní a internetové připojení od společnosti BeSTAN, a to v částkách od 70 tisíc do 130 tisíc korun ročně. To odpovídá přibližně 5 až 10 tisícům korun měsíčně. I tyto prostředky podle něj končily ve firmě kontrolované hnutím STAN.

Tento model podle Pauknera fungoval celé tři roky. V roce 2024 společnost BeSTAN z dosud neznámého důvodu systém pronájmů v Brně ukončila a poslance přesunula jinam. Autor zároveň upozorňuje, že nejde pouze o Brno. Podle dat Poslanecké sněmovny si regionální kanceláře od společnosti BeSTAN pronajímalo celkem 19 z 33 poslanců hnutí STAN. U ostatních lokalit však nelze tak snadno porovnat vstupní a výstupní ceny, protože prostory dceřiné firmě pronajímali soukromníci.

Klíčová otázka zní přesně tak, jak ji Paukner formuluje ve svém textu: kde jsou ty peníze?

Podle účetních závěrek vykázala společnost BeSTAN v letech 2022 až 2024 tržby ve výši 7,1 milionu korun, 8,38 milionu korun a 7,7 milionu korun. Podle zakládací listiny společnosti mělo jít výhradně o příjmy z pronájmů poslaneckých kanceláří.

Minimálně v případě Brna tak podle Pauknera vzniká zásadní rozpor. Firma prokazatelně inkasovala násobně vyšší částky, než kolik hradila za pronájem prostor od Lesů České republiky. Pokud vytvářela zisk, měla by být podle autora jasně vysvětlena i otázka, jak byl tento zisk použit a proč jej účetnictví společnosti téměř celý pohltilo v nákladech.


Pokud by hnutí STAN zisky z předražených pronájmů kanceláří využilo k nákupu služeb spojených s volební kampaní, mohlo by podle Pauknera jít o další přestupek, případně i trestný čin. Hnutí STAN totiž podle dat Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran v letech 2022, 2023 a 2024 žádné náklady firmy BeSTAN v rámci volebních kampaní nevykázalo.

V závěru Paukner tvrdí, že minimálně v případě brněnských kanceláří byly Poslaneckou sněmovnou propláceny faktury vystavené na základě výrazně navýšeného nájemného a při deklarovaných rozměrech kanceláří také na základě zavádějících nebo podle jeho slov fiktivních podkladů.

Celý systém podle něj organizovalo hnutí STAN prostřednictvím své dceřiné společnosti, administrativně jej zajišťovala ředitelka hnutí Lucie Krejčová a poslanci STAN následně předkládali faktury společnosti BeSTAN Poslanecké sněmovně k proplacení.

Paukner celý příběh uzavírá větou, která vrací všechna čísla zpátky do reality daňových poplatníků. „A ty faktury, milí čtenáři, jsme platili my všichni,“ uvedl Paukner.